Řeholní sestry historicky sídlily v budově na Hradčanském náměstí v Praze, v blízkosti Pražského Hradu. Kvůli hluku a malému prostoru se rozhodly vyměnit prominentní adresu za zchátralou nemovitost za Prahou s cílem být blíže přírodě i lidem.
Rekonstrukce klášterního areálu je postupná. Sestry nejprve začaly brigádně připravovat celý dvůr pro stavbu a zušlechťovat rozsáhlé přilehlé pozemky včetně veřejného lesoparku. Od března 2020 se podařilo zprovoznit tzv. Panský dům, který bude později sloužit návštěvníkům, nyní je používán k přechodnému ubytování sester. Loni sestry podepsaly smlouvu se stavební firmou a pustily se do budování nové budovy kláštera a kostela. Všechny tyto úpravy jsou nezbytné pro přeměnu celého areálu.
K těžké práci je potřeba technika
„Když jsme koupily areál v Drastech, byl zanesen množstvím skládek a porostlý náletovými dřevinami. Protože jsme věděly, že na opravu celého dvora nebudeme mít dostatek financí, rozhodly jsme se některé práce dělat svépomocí nebo s pomocí brigádníků. Brzy jsme zjistily, že právě k těmto těžkým počátečním pracem potřebujeme stroje a techniku, a tak se některé z nás naučily jezdit traktorem, používat motorovou pilu nebo křovinořez a obsluhovat nakladač Bobcat. Ze začátku nám velmi pomohl, když jsme potřebovaly převést jakýkoli těžký materiál, zvláště velké pařezy určené k pálení. Později jsme ho využívaly při převozu palet s cihlami, zeminy, kamenů, při terénních úpravách na louce i úpravě štěrkových cest v lesoparku,” popisuje stavební práce sestra Milada.
Léty prověřený smykový nakladač Bobcat 773, sloužící od roku 1997, měly sestry zapůjčený. Na jedné straně nebyl stroj staršího data výroby ve firmě, která ho vlastní, tak hojně využíván, na straně druhé v Drastech odvedl fůru práce. Sestry ho používaly v základní konfiguraci s lopatou, na převoz některých materiálů pak používaly paletizační vidle.
„Ze začátku, když jsme to potřebovaly, jsme si objednaly firmu s technikou nebo místní živnostníky. Brzy jsme ale zjistily, že bychom některé stroje zvládly obsluhovat samy, a tak jsme se osmělily a stroje si zakoupily nebo půjčily. Bobcat jsme měly v dlouhodobé zápůjčce a sestra Terezka, občas i sestra Sára se s ním naučily zacházet. Zkušenosti jsme s tím neměly, žádná z nás ve světě před klášterem neměla takovou profesi, kde by to potřebovala. Některé sestry si při stěhování obnovily řidičák, protože jsme často potřebovaly jezdit mezi Prahou a Drasty. Od toho už pak byl jen krůček k obsluze dalších strojů,” popisuje elán řeholnic sestra Milada.
Sestra Terezka za joysticky
„Vyhovuje mně zvláště jednoduché, intuitivní ovládání Bobcatu a to, že se dá využít k mnoha různorodým pracem, které je zde potřeba udělat. Je výborný k převozu jakéhokoli těžkého materiálu, nemusíme ho pak vozit ručně v kolečkách. Dá se s ním dostat i na hůře přístupná místa, je ‚šikovný‘ k různorodým terénním úpravám a zarovnání terénu, což jsme zde také mnohokrát využily. Nakladač nám ušetřil mnoho energie, času a sil,” uzavírá sestra Terezka, která nakladač většinou obsluhuje.
Od ruiny ke kulturnímu a duchovnímu centru
Komunita bosých karmelitek stojí v Drastech před nelehkým úkolem. Řada věcí se již povedla, velká část práce ale sestry ještě čeká. Klíčové je pokročit dále se stavbou areálu, aby mohl co nejlépe sloužit návštěvníkům. „Věříme, že ze zchátralého hospodářského dvora severně od Prahy se stane dobře dostupné duchovní a kulturní centrum, kde se bude moci každý, kdo bude potřebovat, obnovit lidsky i duchovně a odkud bude odjíždět s novou silou do každodenního života,” uzavírá sestra Milada.
Na dobré věci se má možnost podílet každý. Více na webových stránkách karmeldrasty.eu.
