Společnost General Motors (GM) vyvinula Titan na základě rostoucí poptávky od provozovatelů povrchových dolů po výkonnějších nákladních vozidlech. GM se domníval, že obecný pokles kvality nerostné rudy v kombinaci s uvažovanými záměry těžit ve větší míře dehtové břidlice a dehtové písky povede ke celosvětovému zvýšení přepravních objemů, realizovaných pevnými dampry. Model 33-19 byl součástí řady pevných damprů (označení 33), kam kromě něj patřilo ještě šest dalších modelů.
Na rozdíl od nich se ale „devatenáctka“, která si svou oficiální premiéru odbyla na Americkém hornickém kongresu v Las Vegas v roce 1974, nikdy nedočkala sériové produkce. Pokud ano, činila by její tehdejší cena 1,5 milionů USD (přepočteno na dnešek asi 8,5 mil. USD). Konec 70. let ovšem navzdory prognózám takto velkým damprům nepřál; produkce povrchových dolů se snižovala a provozovatelé ve snaze šetřit provozní náklady vsadili na hmotnostně menší stroje. Titan proto jako jediný vyrobený kus zamířil do místního dolu na železnou rudu, kde s častými odstávkami kvůli poruchám odsloužil čtyři roky. Na začátku 80. let se pak přemístil do jiného dolu (tady dostal nové modro žluté lakování), kde sloužil až do roku 1991. Jeho udávaná provozuschopnost v této etapě byla 70 %, což je slušné číslo i vzhledem k tomu, že byl pravidelně vytěžován náklady přes 300 tun.
Titan v číslech
Titan měl užitečnou nosnost 320 t a čistou hmotnost vozidla 231,10 t. Plně naložený dokázal vyvinout maximální rychlost cca 48 km/h. V době svého vzniku a ještě čtvrt století poté byl Titan největším nákladním automobilem s nejvyšší nosností, jaký byl kdy vyroben. Z trůnu jej sesadil až v roce 1998 Caterpillar 797 s nosností 330 tun.
K pohonu dampru byl použit přeplňovaný šestnáctiválec s mezichladičem o objemu 169,1 litru, který původně sloužil jako lokomotivní motor. Síla z motoru se nepřenášela na přímo, ale byla posílána do generátoru, který vyráběl elektrickou energii pro každý ze čtyř elektromotorů na zadních kolech. Elektromotory měly z hlediska provozu zcela jistě své výhody, nicméně konstrukční složitost celého mechanismu vedla k častým poruchám a to zejména v začátcích provozu. Jako zajímavost uveďme ještě několik překvapujících čísel: palivová nádrž na 7 000 litrů vystačila zhruba na 560 ujetých km, objem olejové nádrže činil přes 1 500 litrů a zhruba 1 200 litrů bylo alokováno pro chladicí kapalinu. Zajímavostí byl velký úhel otáčení přední nápravy (71°) a mechanismus pro natáčení zadních náprav, který měly výkyv od středu 10°.
Další osud tohoto Titana už jsme naznačili. V původním zelenkavém laku je dnes k prohlédnutí ve městečku Sparwood. Kromě toho si střihnul ale také jednu filmovou roli, a to v bizarní brakové sci-fi sérii Power Rangers Megaforce (Strážci vesmíru) z roku 2012.
