Příběh mobilních drticích a třídicích zařízení Lokotrack začíná u dvou finských podnikatelů, Mauna Vuorsoly a Olaviho Puputtiho. Ti potřebovali přesouvat své vybavení z místa na místo snadněji, a tak přišli s myšlenkou použít pásový kuželový drtič pro dvoustupňovou drticí a třídicí linku. Svůj nápad představili společnosti Metso, tehdy známé jako Lokomo, kde našli podobně smýšlející inovátory, kteří v jejich myšlence viděli potenciál.
První Lokotrack: od nápadu k realitě
Vuorsola a Puputti na základě pozitivního ohlasu usedli k jednacímu stolu s obchodním týmem Lokomo a začaly se rýsovat plány na pásový drtič. Zatímco návrh byl stále v plenkách, obchodní tým už předložil nabídku ke zvážení. K překvapení všech přišla hned druhý den ráno zpráva: „Je prodáno!“
V té době měla Lokomo ve své nabídce už kolové drtiče ve formě návěsu. I kvůli tomu byl první Lokotrack dodán v rekordním čase – pouhé čtyři a půl měsíce po uzavření dohody. Dne 31. prosince 1985 bylo průlomové zařízení předáno zákazníkovi, což dokázalo, že rychlý vývoj prototypu a vizionářské myšlení mohou jít ruku v ruce.
Jako každá průlomová inovace čelil i Lokotrack skepsi. Někteří předpovídali, že se vyrobí jen tři kusy a projekt zanikne. Trh měl ale jiné plány. Už následující rok 1986 získala Lokomo 28 objednávek z Norska, Finska a Švédska a její nabídka čítala šest modelů.Inovace se ujala nejen ve Skandinávii, ale i ve světě. Stý Lokotrack, vyrobený v roce 1988 putoval z výrobní linky v Tampere ve Finsku na Newfoundland v Kanadě.
Když inovace nezná hranic
V roce 1991 byl dokončen dvoustý Lokotrack, typ LT125, který zamířil do Německa. Lokotracky už v té době pracovaly ve více než 20 zemích. Ke globálnímu růstu přispělo velkou měrou i to, že flotilu Lokotracků firma prezentovala na významných mezinárodních veletrzích, jako je CONEXPO-CON/AGG v Las Vegas, Steinexpo v Německu a Hillhead ve Velké Británii.
Devadesátá léta přinesla další významné milníky. V roce 1996 byl oslaven pětistý vyrobený Lokotrack, který putoval do Finska. Portfolio už tehdy čítalo 29 modelů – od primárního drcení přes střední a jemné drcení až po recyklaci. Toto desetiletí také přineslo automatizaci drtičů – od PLC řídicích jednotek představených v roce 1996 až po moderní systém IC z konce 90. let. Průmyslový design se stal prioritou, což vedlo k bezpečnějšímu a uživatelsky přívětivějšímu zařízení, které zaujalo i svým vzhledem a funkčností.
Kvalita na prvním místě
Právě kvalita od začátku byla a doposud je jádrem úspěchu Lokotracku. Specializovaná továrna Lokotrack v Tampere hraje klíčovou roli v udržování vysokých standardů – s neustálými vylepšeními výrobních postupů a optimalizací linek. Významné modernizace proběhly v letech 1996 a 2008, přičemž tým továrny vždy kladl důraz na rychlé dodací lhůty bez kompromisů v kvalitě – rovnováha, která odlišuje Lokotrack od konkurence.
Ne výhradně Lokotrack, ale výroba společnosti Metso má i českou stopu. Koncert totiž v roce 2008 kvůli posílení dodávek opotřebitelných dílů pro drticí a třídicí zařízení převzal PSP Slévárnu (Přerov), kde se vyráběly manganové odlitky. Vzhledem ke změně v tržním prostředí (ukončení dodávek do Ruska) a zdražení energií se, spolu s vyhodnocením nezbytných investic potřebných pro stárnoucí zařízení, Metso rozhodlo slévárnu uzavřít ve druhém čtvrtletí 2024.
Posun vpřed: Řada Lokotrack EC a nové zázemí
Jak se trh vyvíjí, Metso inovuje, aby zůstalo o krok napřed. Nová řada EC, uvedená na trh v loňském roce, ukazuje dědictví kvality a inovace značky. Nejnovější Lokotracky mají nový diesel-elektrický pohon, vylepšený design a osvětlení, a také úpravy pro snazší a bezpečnější použití i údržbu. Jsou vybaveny špičkovou drticí technologií a digitálními nástroji tak, aby odváděly kvalitní práci za správnou cenu.
Budoucnost Lokotracku utváří projekt Lokomotion – přesun do moderního areálu v Lahdesjärvi v Tampere, který pokračuje v odkazu Lokomo.
Znáte Lokomo?
Průmyslová cesta Metso začala v roce 1915 pod názvem Lokomo, kdy se firma zaměřovala na výrobu lokomotiv. Brzy ale rozšířila své portfolio o parní stroje, zařízení pro těžbu rašeliny a dokonce odlévání kostelních zvonů. V počátcích vyrobilo Lokomo své první drtiče, určené pro výrobu kameniva na stavbu silnic.
Navzdory hospodářské krizi ve dvacátých letech a zaneprázdnění výroby v rámci válečných reparací Sovětskému svazu po druhé světové válce, továrna dále zlepšovala své výrobní schopnosti. V roce 1950 si rotační drtič Teräskita (Železná čelist) získal popularitu v USA i Evropě. V 60. a 70. letech Lokomo posunulo technologii drticí a třídicí techniky dál a v roce 1976 uvedlo na trh čelisťový drtič řady C, který způsobil revoluci v technologii čelisťových drtičů.
Zpět ale na samotný začátek. Název „Lokotrack“ je vhodnou kombinací dvou prvků: „Loko“ jako odkaz na Lokomo a „track“, tedy pásový podvozek. Název, který vymyslel Pentti Pietilä ze společnosti Metso, se stal synonymem pro snadnou mobilitu a vysoce kvalitní drcení.
