Zanedlouho uplyne 80 let od okamžiku, kdy japonská společnost Komatsu představila v roce 1947 první generaci buldozerů D50. Stroje používaly tehdy běžnou koncepci: Zatáčení probíhalo pomocí dvou dlouhých pák před sedadlem, kdy zatažením levé nebo pravé páky se nejprve rozpojila spojka příslušného pásu. Při silnějším zatažení se pás přibrzdil a buldozer se otáčel kolem přibrzděného pásu. Řidič měl dále k dispozici hlavní řadicí páku převodovky, páku směru jízdy vpřed/vzad, plynovou páčku, spojkový pedál, dva brzdové pedály a páku k ovládání radlice.
Vše bylo čistě mechanické nebo hydraulicko-mechanické, bez elektroniky a automatických funkcí. Ovládání vyžadovalo neustálou souhru rukou, nohou i mnoho zkušeností. Každá změna směru znamenala práci se spojkami a brzdami pásů, každé zarovnání terénu citlivé ovládání radlice. Po několika hodinách práce dávaly vibrace, hluk i odpor ovládacích pák znát, že tehdejší buldozery byly stále především poctivou mechanikou. Právě „vnímat“ motor a chování stroje často rozhodovala o tom, jak kvalitně bude práce odvedena.
Práce s buldozerem byla velice fyzicky náročná, za páky bylo nutno opravdu zabrat a na pohodlí se moc nedbalo. Kabiny většinou neexistovaly, strojník musel snášet vibrace od podvozku, hluku a teplo od motoru, prach apod.
Když na scénu přišla hydraulika
Na další milník z pohledu způsobu a náročnosti práce strojníka si musíme počkat až do přelomu 70. a 80. let. Tehdy přišel na scénu model Komatsu D50A-17, který disponoval modernizovaným hnacím i hydraulický systém. Řízení samotné zůstalo založené na spojkách a brzdách jednotlivých pásů, ale jejich ovládání už nebylo čistě mechanické. Dobová servisní dokumentace přímo uvádí samostatný hydraulický systém řízení, posilovač brzd (Steering Brake Booster), řídicí ventil a hydraulické čerpadlo řízení.
Ani D50A-17 ještě nebyl „komfortní“ stroj v dnešním slova smyslu. Hydraulicky ovládané spojky a brzdy znamenaly pro strojníky výraznou změnu v každodenní práci. Zatímco u starších verzí bylo nutné při každé změně směru vyvinout značnou sílu na dlouhých mechanických pákách, u modelu D50A-17 ovládala páka pouze hydraulický ventil a samotnou práci vykonával hydraulický systém. Řízení tak bylo podstatně lehčí, plynulejší a přesnější. Obsluha se při dlouhých směnách méně unavovala a mohla se více soustředit na přesné vedení stroje než na překonávání odporu ovládacích mechanismů.
Významný pokrok přinesla hydraulika také při ovládání radlice. Modernější hydraulický systém umožňoval rychlejší odezvu a citlivější dávkování pohybů, což bylo důležité zejména při dokončovacích zemních pracích a finálním srovnávání terénu. Strojník mohl radlici ovládat plynuleji a s větší přesností, bez častých prudkých korekcí typických pro starší mechanické systémy.
Přestože D50A-17 zůstal robustním a převážně mechanickým buldozerem, právě hydraulické posilovače představovaly významný krok směrem k vyššímu komfortu obsluhy, lepší produktivitě i kvalitně odvedené práce.
Ovládání joysticky
Teprve v 90. letech, s nástupem hydrostatických převodovek, joystickového řízení a ergonomických kabin PCCS (Palm Command Control System), se práce změnila z fyzicky náročné obsluhy na řízení stroje s důrazem na přesnost a produktivitu. Joystickové ovládání nahradilo dlouhé mechanické páky, hydrostatický pohon odstranil potřebu pracovat se spojkami a brzdami při zatáčení a moderní kabiny výrazně snížily přenos vibrací i hluku. Strojník tak mohl věnovat více pozornosti přesnosti práce a kvalitě výsledného terénu, místo aby velkou část energie spotřebovával na samotné ovládání stroje.
Za první buldozer, u kterého byl systém Palm Command Control System (PCCS) představen jako ucelená koncepce ovládání, je považován Komatsu D65-12, uvedený v roce 1993. Tento model znamenal zásadní generační změnu a Komatsu jej samo označovalo za nový milník ve vývoji buldozerů s filozofií „Friendly to People, Kind to People“ – tedy zaměřenou na komfort a ergonomii obsluhy. PCCS se následně stal standardem i u dalších modelových řad a položil základy ovládání, které Komatsu používá v modernizované podobě dodnes.
Když začaly rozhodovat informace
Na přelomu tisíciletí se změnila další pravidla. Výkon už není jediným kritériem a stavební firmy začínají stále více sledovat provozní náklady, vytížení techniky i její servis. Pro strojníka to znamená odpovědnost nejen za každodenní kontrolu technického stavu buldozeru, ale také za evidenci motohodin, tankování a hlášení závad. S příchodem systému KOMTRAX se většina provozních dat začala přenášet automaticky, což výrazně omezilo administrativu a umožnilo plánovat údržbu podle skutečného využití stroje. Úloha strojníka se tak více soustředila na bezpečný a efektivní provoz samotného buldozeru, zatímco rutinní evidence přešla do digitální podoby.
Zajímavostí je, že úkolem systému KOMTRAX bylo zpočátku hlavně sledování polohy pomocí GPS. Díky bezdrátovému přenosu dat v reálném čase se záhy přidaly motohodiny, spotřeba paliva, provozní zatížení i blížící se servisní intervaly.
Když stroj začal pomáhat rozhodovat
Další změna navenek není tolik vidět a odehrává se uvnitř stroje. Přesto lze iMC (intelligent Machine Control) z hlediska historie buldozerů a práci s nimi považovat za ještě větší revoluci než PCCS. Zatímco PCCS odstranilo fyzickou námahu při ovládání, iMC mění samotnou úlohu strojníka. Z člověka, který neustále koriguje stroj podle kolíků a nivelace, se stává operátor, který dohlíží na automatizovaný pracovní proces.
Komatsu představilo první továrně integrovaný systém iMC na buldozeru D61i-23 v roce 2013. V současnosti nejrozšířenější verze 2.0 dokáže díky integrované satelitní navigaci, průběžně aktualizovanému 3D modelu terénu a pokročilým asistenčním funkcím automaticky regulovat hloubku záběru radlice, optimalizovat množství odebíraného materiálu, pomáhat udržovat zvolený směr jízdy a průběžně přizpůsobovat práci aktuálním podmínkám na staveništi. Výsledkem je vyšší produktivita, menší počet přejezdů, nižší spotřeba paliva a přesnější dosažení projektovaných parametrů terénu.
Aktuální novinkou je stroj D61PXi-25, se systém iMC 3.0. Zatímco předchozí generace iMC především automaticky řídily výšku radlice podle 3D projektu, iMC 3.0 přebírá také část řízení pohybu stroje. Nově je vybaven automatickým řízením směru (Auto Steering), které pomáhá udržovat přesnou stopu při dlouhých záběrech, novým 10" inteligentním dotykovým displejem s přepracovaným ovládáním a funkcí, která umožňuje pokračovat v práci i při krátkodobém výpadku GNSS signálu.
Technologie zkrátka přejímá další rutinní činnosti a pomáhá obsluze pracovat ještě přesněji. Strojník dnes není člověk, který pouze ovládá páky hydrauliky. Stále více pracuje s informacemi, rozumí digitálním modelům, kontroluje průběh práce a rozhoduje. A stroj mu pomáhá tam, kde ještě před několika lety musel vše dělat sám.
Jak se změnila profese
Při pohledu na vývoj dozerů Komatsu je možné samozřejmě sledovat, jak se měnily technické parametry strojů. Ještě více fascinující je však proměna lidí, kteří s nimi pracují. Strojník už dávno není jen obsluhou výkonného stroje. Je partnerem digitálních technologií, které mu pomáhají pracovat bezpečněji, přesněji a efektivněji.
