Nejprve trocha historie. V polovině padesátých let 19. století, kdy těžba ropy na Sahaře dosahuje svého vrcholu, navrhuje Paul Berliet, tehdejší prezident stejnojmenné značky, svým technikům vývoj gigantického kamionu, který nejenže uveze více než 50 tun nákladu, ale především dokáže projet i oblastmi, které jsou pro kamiony dosud považovány za neprůchodné.
Rodí se tak obr s výškou 4,43 m a délkou 13,3 metrů. Ještě impozantněji však působí šířka 4,96 metru, což znamená, že vůz se „nevejde“ do žádného pruhu. I samotné pneumatiky mají úctyhodné rozměry - průměr 2,2 metru a šířku témeř 1 m. Jejich použití je však opodstatněné, celý 100t kolos s nimi působí na půdu tlakem menším než 1 kg/cm², což je pro jízdu na pouštním písku nezbytné.
Určitě se sluší zmínit i fakt, jak rychle probíhal samotný zrod řady T100. Francie, tehdejší koloniální velmoc, se potýkala s problémy s transportem ropy v afrických državách, a tak vše bylo opravdu bleskové. Posuďte sami, od startu vývojových prací datovaných na leden 1957 uplynulo do zkonstruování prvního vozu pouhých 9 měsíců.
Dochovaná T 100 číslo 2
„Dvojka“ opustila montážní linku závodu Berliet v Lyon-Monplaisir v roce 1958 a ještě na podzim, konkrétně 10. října 1958, byla převezena do Alžírska. Tam v následujících letech zatišťovala převoz vrtných jeřábů a odvoz barytu. V roce 1962 se automobil stal majetkem alžírského státu, který ho provozoval až do 70. let. Následně byl odstaven a v roce 1981 darován Paulovi Berlietovi, který z tohoto ikonického vozidla učinil vlajkovou loď nadace Marius Berliet.
Podle informací od nadace má číslo 2 technické vlastnosti shodné se svými saharskými bratry - protáhlým T100 #1 i T100 s kabinou „Tulsa“. Technické informace se tak ve velké míře vztahují též na zbylé tři exempláře.
Motor
Vzhledem ke krátké době, která byla pro samotný vývoj k dispozici, nestihli inženýři Berliet vyvinout pro vůz pohonnou jednotku. Zahájili sice studii 12válcového motoru, odvozeného z 6válcové řady MDO, jehož prototyp se v říjnu 1957 v rámci předvádění dostal i do první T100, nicméně ve finále byl vůz osazen motorem Cummins. Pohonná jednotka Berliet „V12“ tak byla v ostrém provozu nasazena až později; konkrétně pod názvem MS1240 a to v generátorech a v trajektech. Důvody, proč právě Cummins, byly v zásadě dva. Za prvé to byl fakt, že francouzské motory v té době nedosahovaly požadovaného výkonu, respektive nepřesahovaly hranici 300 koní. Za druhé vynikající poměr hmotnost/výkon.
Osazená dvanáctiválcová dieselová pohonná jednotka Cummins o objemu 24 litrů, s uspořádáním válců do V, dosahovala výkonu 600 koní. V průběhu roku 1959 byl následně motor ještě vylepšen a bylo dosaženo výkonu 700 koní při 2100 ot/min. Konkrétně se zvětšil objem na 28 litrů a byla přepracována konstrukce vačkových hřídelů. Samotný motor váží 2,5 tuny a má dvě turbodmychadla; každé na skupinu 6 válců.
Ve strojích byl namontován ještě malý benzinový pomocný motor o objemu 850 cm³. Ten pomáhal v případě selhání hlavní jednotky zajišťovat pohon pro hydrauliku řízení, brzdy a alternátor baterie.
Převodovka a brzdy
Původně byl T100 vybaven převodovkou železničního původu ANF 9HM8DS s 8 rychlosmi vpřed a 2 vzad a pneumaticky blokovanou spojkou. Box nicméně nebyl dostatečně odolný, a tak byl v roce 1961 nahrazen převodovkou Clark R1400 FS s pouhými čtyřmi rychlostmi vpřed a čtyřmi vzad. S tou mohlo vozidlo údajně dosáhnout maximální rychlosti až 60 km/h. O přenos síly na všech 6 kol se staralo několik diferenciálů; konkrétní podubu přibližuje ilustrační schéma.
Každé z kol bylo osazeno velkou hydraulicky ovládanou kotoučovou brzdu Messier (4 kotouče/kolo). Parkovací brzda, umístěná na převodovce, byla mechanicky ovládaná a blokovala zadní kola.
Náklad a jízdní vlastnosti
Hmotnost prázdného vozidla (včetně vybavení) je 61 tun, celková hmotnost naloženého vozidla (50 t náklad) pak činí 101 tun. Poloměr otáčení je udáván 14 metrů, maximální stoupavost je 25 %.
Při doporučené pracovní rychlosti od 6,2 do 45 km/h činí spotřeba 90 litrů / 100 km na silnici a 240 litrů / 100 km na písku. Tomu odpovídá i zásoba paliva - 2 x 950 litrů.
Nástupcem Berliet model GBO-15 P
Na automobily T100 navazovaly u Berliet modely GBO-15 P, které byly nasazeny mimo jiné též v poušti. Respektive existují fotografie, které ukazují, jak prochází duny mezi Ouarglou a tuniskou hranicí. Modely GBO-15 P měly šestiválcové motory Berliet s objemem 14 780 cm³, které dosahovaly výkonu mezi 200 a 300 hp. Použita byla též mnohem variabilnější převodovka.
Literatura:
[1] Berliet T100 n°2 : quelques détails techniques, www.fondationberliet.org
[2] Camiones Berliet T100, www.camionactualidad.es
Fotogalerie
