Doba se zkrátka změnila a tehdejší revoluční kvas nedopřával sluchu výsledkům expedice. Rovněž uzavřené obchodní dohody velmi záhy ztratily význam. Sešlo z filmů a seriálu a zbyly vzpomínky účastníků a jednotlivé střípky v podobě videofilmů nebo zápisků. Expedici kromě toho poznamenalo úmrtí jejího člena – geologa Dr. Františka Jeniše, který tragicky zahynul v Pakistánu při sjíždění divoké řeky. Aby té smůly kolem nebylo málo, během průjezdu Quatemalou byla posádka pro podezření ze špionáže na několik dní uvězněna a vozidlo bylo vyrabováno. Expedice vedla přes západní a severní Evropu do SSSR, následoval přesun do Kanady, cesta Amerikou, Jižní Amerikou; následovala Austrálie, Afrika, část Asie a Blízký východ.
Velká očekávání, dlouhé přípravy
Nápad uspořádat misi kolem světa ve speciálně upraveném nákladním vozidle se zrodil v roce 1983, kdy kopřivnická Tatra zařadila do výroba dnes ikonický model 815. Iniciátorem výprav byl kameraman Jiří Stöhr; dalšími členy výpravy se stali jaderný fyzik Stanislav Synek (tlumočník výpravy, zvukař), publicista Petr Bárta (propagace, klapka), geolog František Jeniš (pilot motorového rogala), technik Dalibor Petr (řidič, kuchař) a mistr zkušebny motorů podniku Tatra Karel Valchař (druhý řidič). V Číně se k výpravě připojil i Ing. Aleš Novák, v té době vedoucí zkušebny motorů Tatra. Přípravy na expedici probíhaly tři roky a organizačně se na ni podílelo také Filmové studio Barrandov.
Karavan na míru v režii československých firem
V kooperaci kopřivnické Tatry a Výzkumného ústavu kolejových vozidel Vagónka Studénka vznikl i na dnešní poměry velmi pohodlný cestovní prostředek. Základem byl nákladní automobil Tatra 815, na kterém byla postavena nástavba s obytným a servisním zázemím. Automobil měl celkem tři podlaží: „Suterén” s podvozkem, nádržemi pro 2×220 l nafty a 1×400 l vody, úložnými prostory pro náhradní díly, nářadím, 5kW elektrickým dieselagregátem apod. „Přízemí” zahrnovalo kabinu řidiče s navazujícími prostorami kuchyňky, pracovny a příležitostné ložnice, na které navazoval uzavíratelný prostor cca 2×1 m obsahující WC a koupelnu, příležitostně přeměnitelnou ve fotokomoru. „Patro” tvořila otevíratelná nástavba se stanovou konstrukcí čtyř samostatných lůžek. Do útrob této nástavby se vešly i pomocné dopravní prostředky, kterými byly malý moped Babetta, nafukovací člun a dvoumístné motorové rogalo, které postavilo JZD Červenka ve spolupráci s podnikem Let Kunovice. Automobil byl stavěn od roku 1985, v zimě se však práce zcela zastavily a Tatra putovala do skladu, aby byla v červnu 1986 opět vytažena a ve velkém spěchu dokončována pro účast na MSV Brno 1986, po Vánocích se pak vydala do Paříže coby reklamní doprovod československých kamionů na Rallye Paříž–Dakar 1987.
Naprostá většina vybavení, výstroje a materiálů pro posádku byla ryze československého původu – týkalo se to jak samotného automobilu, tak i třeba kuchyňské varné desky Mora, spotřebičů ETA, nebo elektroniky Tesla. Výjimkou byly například nátěrové hmoty, které dodal německý koncern Bayer (nátěry z tuzemské produkce nebyly schopny odolávat velkému rozmezí teplot a vlhkostí včetně působení agresivní mořské vody). Podobně tomu bylo i v případě (v ČSSR nevyráběného) profesionálního fotografického a filmového vybavení, které nakonec dodaly nadnárodní firmy Pentax a Kodak.
Fotogalerie
