Když společnost SSAB oznámila, že použití její nově vyráběné oceli SSAB Zero při výrobě věží větrných elektráren GE Vernova je zase o kus blíž, šlo o zprávu, která vzbudila pozornost napříč energetickým i stavebním sektorem. Nejde totiž jen o technickou inovaci, ale o zásadní krok směrem k nízkoemisnímu stavebnictví.
SSAB Zero splňuje jako první na světě kritéria „near-zero steel“ podle Mezinárodní energetické agentury a představuje nový standard pro materiály používané v infrastruktuře obnovitelných zdrojů. Výroba této oceli probíhá v elektrické obloukové peci, při použití ocelového šrotu jako vstupní suroviny a s elektrickou energií výhradně z bezemisních zdrojů. Na elektrody v elektrické obloukové peci je navíc použit biologický uhlík (anglicky biochar je uhlík získaný z organických zdrojů – například ze dřeva, rostlinných zbytků či biologického odpadu – který je zpracován tak, že se nespálí, ale „zuhelnatí“). Takto SSAB v současnosti vyrábí ocel v závodě v Montpelier a od konce příštího roku pak bude stejná technologie v provozu i v závodě ve švédském Oxelosundu.
Ekologický přínos bez ztráty kvality
SSAB zdůrazňuje, že ekologický přínos není na úkor vlastností. Mechanické parametry SSAB Zero odpovídají standardní konstrukční oceli, což umožňuje její nasazení v oblastech, kde jsou bezpečnostní a kvalitativní požadavky mimořádně vysoké.
Věže pro větrné elektrárny a požadavky na jejich konstrukci
V rámci výroby věží pro on-shore větrné elektrárny (stojící na pevnině) společnosti GE Vernova přichází ocel SSAB Zero poprvé do významného komerčního nasazení. Tyto věže jsou tvořeny z vysoce odolných a konstrukčně náročných segmentů, které přenášejí dynamická i statická zatížení, a musí proto obstát v extrémních klimatických podmínkách. Svojí hmotností navíc tvoří podstatnou část celé větrné elektrárny, respektive „dopadu“ na životní prostředí v důsledku výroby. Využití nízkoemisní oceli přináší významný přínos snížení „zabudovaného“ uhlíku, který bude v následujících letech stále pečlivěji sledovaným parametrem moderní výstavby.
Možné rozšíření inovace z amerického trhu do Evropy
Ačkoliv se současná spolupráce týká především amerického trhu, její dopad zasahuje i do Evropy. Rostoucí důraz na snižování emisí v celém životním cyklu staveb již dnes motivuje investory i projektanty k využívání materiálů s ověřenou uhlíkovou stopou. Právě SSAB Zero nebo další produkty podobného typu mohou v budoucnu najít uplatnění při výrobě ocelových konstrukcí, stožárů či energetické infrastruktury také v České republice. To platí i pro potenciální rozvoj větrné energetiky, kde budou nízkoemisní materiály přirozeným požadavkem evropských environmentálních standardů.
Zároveň lze očekávat, že se trh se „zelenou ocelí“ začne rychle rozvíjet. SSAB plánuje postupné navyšování kapacit výroby bezfosilní oceli a podobné projekty připravují i další světové hutní podniky. S rozšiřováním technologie bude docházet ke snižování nákladů, čímž se nízkoemisní ocel stane běžnou součástí stavebních projektů – nejen v energetice, ale také v dopravě, průmyslové výstavbě či automobilovém průmyslu.
Technologie HYBRIT
Dalším krokem společnosti SSAB vedoucím k bezemisivní výrobě oceli je technologie Hybrit, která spočívá v produkci surového železa redukcí železné rudy vodíkem (namísto oxidu uhelnatého vznikajícího z koksu). Na bázi této technologie se plánuje postavit výrobní závod ve švédském Gallivare. Více o uvedené technologii výroby oceli si můžete přečíst v článku Bezemisní budoucnost výroby ocelí Hardox a Strenx aneb Vodík místo uhlíku při redukci železné rudy.
Závěr
Nasazení oceli SSAB Zero ve věžích větrných elektráren GE Vernova lze chápat jako předzvěst zásadní změny ve způsobu, jakým budeme v budoucnu stavět a modernizovat energetickou infrastrukturu. Otevírá se nám cesta ke skutečně nízkoemisní energetice – nejen v samotné výrobě elektřiny, ale i v materiálech, z nichž je tato infrastruktura postavena.
