Dnes je 23.3. – svátek slaví Ivona

Od Poclainu k Dháčkům. Výroba prvních rypadel v Martině

Zveřejněno: 12. 3. 2019

Ve spolupráci se externím redaktorem Tomášem Straňákem a jeho týmem jsme pro vás připravili exkluzivní seriál na pokračování, ve kterém vám postupně představíme celou historii výroby populárních československých hydraulických rýpadel (tzv. „déháček“; označení DH), na jejichž počátku stálo zakoupení licence francouzské firmy Poclain.

Rypadlo Poclain pana Pončíka (foto Tomáš Straňák)

Seriál, přinášející bezpočet zajímavých informací a ještě větší porci unikátních fotografií (včetně těch dobových!), mapuje takřka tři desetiletí výroby, během kterých spatřily světlo světa bezmála dvě desítky typů kolových rýpadel.

Úvodem

Když se dnes řekne DHáčko, většině zasvěcených se vybaví žlutý kolový bagr, slovenský výrobek, označením DH 112. Případně také žluté pásové rypadlo, výrobek uničovských strojíren či dokonce některé z rypadel vyrobených v Detvě. Jak však název článku napovídá, budeme se věnovat těm DHáčkům, které vzešly z rypadel Poclain. O těch ostatních třeba až jindy. V článku se vám pokusíme vykreslit historii výroby těchto bezesporu legendárních stavebních strojů, představit sériově vyráběné typy i prototypy a nastínit vám, co všechno pojem DHáčko znamená. Pro začátek jsme si dovolili rozdělit výrobu těchto rypadel na dvě etapy, kdy první se odehrála v Martině a druhá v Dubnici nad Váhom.

Technická data třístopého rypadla TY45 (výr. TEES Martin)

Pracovní dosahy v základním provedení, největší vodorovný dosah 6,78 m, počáteční vysýpací výška 5,5 m a největší hloubka rýpání 3,91 m. Pohon rypadla byl mechanický, zajišťoval jej dieselový vodou chlazený motor Zetor 6701 o výkonu 38,2 kW / 52 HP, pojezd tvořila třecí lamelová spojka, převodovka IFA G5S-N (5 převodových stupňů vpřed, 1 vzad), horní a dolní kuželový převod a zadní náprava s planetovými redukcemi v kolech. Řízení přední nápravy malého rozchodu zajišťoval hydraulický válec se zpětnou vazbou. Největší rychlost pojezdu dosahovala 18,7 km/h nebo mohlo být rypadlo vlečeno rychlostí až 30 km/h. Stoupavost činí 40%. Poloměr otáčení nástavby činil 2,05 m a poloměr otáčení celého stroje byl 1,55/4,85 m (vnitřní / vnější). Brzdový systém byl vzduchotlaký s nožní brzdou pro obě dvě kola a s ručními ventily pro každé kolo zvlášť, parkovací brzda byla mechanická. Přední náprava nebyla brzděná. Elektrický okruh 12V. Hydraulický systém tvořilo hydraulické pístové čerpadlo GV 30 o výkonu 40 l/min, radiální pístový hydromotor otáčení nástavby typ 850 5P, sekční hydraulický rozvaděč L7D7 a jak už jsme uváděli, největší pracovní tlak v hydraulickém okruhu byl 300 kp/cm² . Podpěry byly ovládány z kabiny stroje. Celková hmotnost rypadla byla 10 150 kg.

Rypadlo pana Pončíka je unikátní právě pro svoji dochovanou zešikmenou kapotáž, ta nejspíše v Martině vyrobena nebyla, ale pochází z originálních dovezených francouzských dílů. Stroj nejspíše pochází z naprostého počátku výroby v Martině (1972–1973), a i přesto stále pracuje v plném nasazení. (foto Tomáš Straňák)
Rypadlo pana Pončíka je unikátní právě pro svoji dochovanou zešikmenou kapotáž, ta nejspíše v Martině vyrobena nebyla, ale pochází z originálních dovezených francouzských dílů. Stroj nejspíše pochází z naprostého počátku výroby v Martině (1972–1973), a i přesto stále pracuje v plném nasazení. (foto Tomáš Straňák)

Výroba v Martině (1972–80)

Historie strojíren v Martině sahá až do roku 1948, kdy ministerstvo průmyslu rozhodlo, že se na levém břehu řeky Turiec začne stavět strojírenský závod Kriváň, později přejmenovaný na Stalinovy závody a ještě později na Turčianske strojárne. Základní kámen těchto strojíren byl položen 16. 5. 1948. Významným mezníkem nejen pro Turčianske strojárne se stal vznik trustu ZŤS. Už od začátku 60. let volaly strojírenské podniky v celém Československu po změně řízení národního hospodářství. Bylo to způsobeno hlavně neúspěchem třetí pětiletky a celkovou zaostalostí výrobků oproti těm zahraničním. Dne 1. 7. 1965 proto vzniká výrobně-hospodářská jednotka Závodov ťažkého strojárstva (VHJ ZŤS) s cílem zefektivnit spolupráci mezi jednotlivými podniky, posílit zahraniční obchod a vyrovnat se světovým výrobcům. Turčianske strojárne patřily do tohoto trustu od samého začátku, však sídlo VHJ ZŤS bylo právě v Martině. Tyto strojírny asi nejvíce proslavila výroba tanků, která zde začala už roku 1954, později se přidala i výroba dieselových lokomotiv, dieselových agregátů, silničních pneumatikových válců, vznikl dokonce i prototyp pásového dozeru, vyráběly se zde také motory Zetor UŘII a později i celé traktory Zetor UŘII a samozřejmě také hydraulická lopatová rypadla. V pobočném závodu Lučenec, který byl součástí Turčianských strojáren v letech 1963–1977, se zase vyráběly autojeřáby a úzkorozchodné průmyslové lokomotivy. Jak už jsme v úvodu naznačili, vše začalo u francouzské firmy Poclain.

Předlohou rypadlo Poclain

Výsledkem vývoje v letech 1958 až 1960, v jehož čele byl Claude Bataille, byl revoluční hydromotor, který umožňoval otáčení svršku rypadla o 360 stupňů, tak jak jsme zvyklí dnes. Nebo laicky řečeno – umožňoval nekonečné otáčení nástavby. Poprvé tuto světovou novinku firma představila v roce 1961 na novém modelu třístopého kolového rypadla TY45. A jednalo se opravdu o velkolepou akci – čtyřdenní prezentace se zúčastnilo přes 900 hostů a samozřejmě nechyběli ani zástupci tisku a televize. Jednalo se o významný mezník ve výrobě hydraulických rypadel. Vývoj nového typu probíhal s velkou péčí. Vývojářský tým spolupracoval s kanceláří Technès která se zabývala estetikou technických konstrukcí (spoluzakladatel této kanceláře J. Parthenay navrhl také nezaměnitelný design rypadla).

Společnost už tehdy pořádala různé průzkumy mezi svými dealery, zákazníky a samotnými strojníky. Po uvedení rypadla na trh následně pořádala nejrůznější dynamické ukázky pro veřejnost a své zákazníky. A vyplatilo se, protože se TY45 okamžitě stalo hitem a za 21 let jeho výroby vzniklo okolo 30 000 kusů těchto strojů. Kromě Francie se Poclainy vyráběly také v Argentině, Indii, Velké Británii, Japonsku, Koreji, Brazílii, Mexiku, Austrálii a konečně také v Československu.

Náhled anglické dobové reklamy na rypadla TY45 odráží tehdejší sebevědomý přístup společnosti Poclain k reklamě. Překlad ambiciózního nadpisu prospektu zní „Proč je TY45 vidět všude? Protože...“
Náhled anglické dobové reklamy na rypadla TY45 odráží tehdejší sebevědomý přístup společnosti Poclain k reklamě. Překlad ambiciózního nadpisu prospektu zní „Proč je TY45 vidět všude? Protože...“

Licenci na výrobu rypadel Poclain řady „T” zakoupil v roce 1970 tehdejší PZO MARTIMEX (Podnik Zahraničního Obchodu) pro VHJ ZŤS a poté byla francouzská konstrukční dokumentace přepracována na tuzemské výrobní podmínky a normy. Mezi tyto úpravy se řadila hlavně náhrada kabiny a prakticky všech komponentů hnacího ústrojí – od motoru („originální” Poclainy byly vybavené chlazenými motory Deutz nebo Agrom o výkonu 33,6 kW / 45 HP), přes převody až po nápravy. Podle licence SAUER byla také zavedena domácí výroba hydraulických komponentů pro provozní tlaky do 30 MPa, což představovalo generační skok ve výrobě hydraulických agregátů v Československu.

Podle dostupných materiálů byly první stroje smontované v roce 1972 převážně z francouzských komponentů a údajně na stejné montážní lince, na které se vyráběly tanky T-55. Existuje však možnost, že několik rypadel smontovali v Martině z francouzských dílů už dříve, protože rypadla označená jako TEES-Poclain TY45 se objevila už v roce 1970 a 1971 na MSV v Brně, ve stánku TEES Martin. Tato rypadla vzhledově plně odpovídala originálním Poclainům (jako je na přiloženém originálním francouzském prospektu), byla doplněna jen o nápis „TEES” na výložníku. Jednalo se tedy nejspíše o dovezené stroje, na kterých pouze upravili označení a tyto stroje pak posloužily nejen k prezentaci, ale také na prototypové dílně VVZ TEES v Martině k přípravě a přepracování konstrukční dokumentace pro budoucí výrobu. Další možností pak je, že se jednalo o jedny z prvních strojů smontovaných v Martině z originálních francouzských dílů, které sloužily jako první funkční vzorky ke zkouškám, homologacím a podobně.

V září roku 1972 už je pak na MSV v Brně představen typ TEES-Poclain TY45, který vzhledově plně odpovídá rypadlům vyráběným v Martině (nemá už ani zešikmenou kapotu). Sériová výroba rypadla, které neslo název TEES-Poclain TY45 (dále jen TY45), začíná ve stejném roce. Celkem se v roce 1972 vyrobilo 19 rypadel. Později jsou přidána do výrobního programu ještě rypadla TEES-Poclain TC45 (dále jen TC45), která se od TY45 lišila pásovým podvozkem, a TEES-Poclain TY2P (dále jen TY2P), které mělo dvounápravový, dvoustopý podvozek s pohonem 4×4. Ovšem vyráběly se hlavně TY45, protože právě o ně byl největší zájem doma i ve světě. Nejspíše asi kvůli případné čekací době a koneckonců také kvůli ceně, protože například TY45 bylo o třetinu levnější než TC45.

Vysloužilý kolový bagr TEES-Poclain TY45 po vyřazení ze zemních prací našel své uplatnění v uhelných skladech. Drapák na tomto stroji není z originálního příslušenství k TY45. Jedná se o upravený drapák z nakladače Fortschritt T-174 – dnes častého konkurenta „DHáček“ a Poclainů právě v uhelných skladech. (foto Jakub Seifert
Vysloužilý kolový bagr TEES-Poclain TY45 po vyřazení ze zemních prací našel své uplatnění v uhelných skladech. Drapák na tomto stroji není z originálního příslušenství k TY45. Jedná se o upravený drapák z nakladače Fortschritt T-174 – dnes častého konkurenta „DHáček“ a Poclainů právě v uhelných skladech. (foto Jakub Seifert

Dodávané příslušenství

K rypadlu bylo možné objednat i velké množství přídavných zařízení – jen v prvním vydaném prospektu je možné jich napočítat spolu se základní 0,335m3 lopatou přesně 50. Počet přídavných zařízení se navíc s časem čím dál víc rozrůstal. Mezi nejpoužívanější a nejzajímavější jistě patří různé nakládací lopaty (které se osazovaly pomocí adaptéru po přečepování základního výložníku), hloubkové lopaty různých objemů, lopaty na čištění příkopů, drapáky pro normální kopání i pro lehké hmoty (např. uhlí), drapáky a nástavce na hloubení studní až do hloubky 7,9 m, jeřábovací háky, výložníky a naviják, elektromagnet pro práci s železným šrotem, výložník pro mimoosé rýpání, radlice, rozrývač, různé délky násad, kleště na dřevo či speciální drapáky na kamení a železný šrot.

Přesun výroby rypadel do Dubnice nad Váhom

Jelikož v druhé polovině 70. let dochází k reorganizaci VHJ ZŤS, přichází také rozhodnutí o ukončení výroby dieselových lokomotiv a rypadel v Martině. Bylo to způsobeno hlavně potřebami Zetoru Brno-Líšeň, který už svými výrobními kapacitami nestačil uspokojit poptávku po traktorech UŘII. Nejprve se tedy začaly v Martině vyrábět jen motory Zetor UŘII, ale v roce 1978 se sem z Brna přesouvá i sériová výroba kompletních traktorů UŘII. Ve stejném roce přibývá do výrobního programu Turčianských strojáren také nový lesní kolový traktor LKT-120.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, že se výroba hydraulických rypadel přesune do ZŤS Dubnica nad Váhom, kde se uvolnily výrobní kapacity z důvodu ukončení výroby dieselových lokomotiv, technologických zařízení pro ocelárny a poklesu zbrojní výroby. V roce 1977 se tedy výroba rypadel přesouvá do Dubnice a v Martině je oficiálně ukončena v roce 1978. I přesto zde však ještě dva roky potom dobíhá výroba těchto rypadel. Mezi lety 1978–1980 totiž v Martině vyrobili ještě posledních 5 kusů původních rypadel TY45. V roce 1978 dochází také k začlenění zkratky ZŤS přímo do názvu Turčianských strojáren. Od této chvíle se tak můžeme setkat i s označením ZŤS Martin. Za celou dobu výroby v Martině v letech 1972–1980 sjelo z výrobní linky celkem 1 282 rypadel TY45. Odvozené verze TC45 zde vznikl pouze jeden kus v roce 1978 a typ TY2P v Martině bohužel žádný vyroben nebyl.

Závěrem

Víte, co to byl projekt DHX? Jak vlastně vypadalo dobová konkurence? A jakým směrem se ubírala další výroba? Povíme si v druhém díle našeho seriálu. Vychází ve Stavební technice č. 2/2019!

1) Redakčně upravil Jan Rybář

Autor: Tomáš Straňák ¹)
Foto: Viz popisky

Oborové členění

Nové

Volvo Trucks přináší další vylepšení pro úsporu paliva

Zveřejněno 22.3. Modernizované vznětové motory D11 a D13 od Volvo Trucks pro vozidla Volvo FH, FM a FMX splňují nové předpisy Euro 6 Step D a přinášejí řadu vylepšení, díky nimž dopravci sníží náklady na palivo. jít na článek

Extrémní podmínky i výška. To je servis jeřábů Liebherr při stavbě nejvyššího mrakodrapu v Evropě

Zveřejněno 13.3. Nejvyšší mrakodrap Evropy a Ruska, Lakhta Center, nacházející se v Petrohradu ve čtvrti Lakhta na břehu Finského zálivu, je budova o výšce 462 metrů a mající 87 pater. Byla postavena mezi roky 2012 až 2018 pomocí speciálních jeřábů Liebherr. Máme… jít na článek

Od Poclainu k Dháčkům. Výroba prvních rypadel v Martině

Zveřejněno 12.3. Ve spolupráci se externím redaktorem Tomášem Straňákem a jeho týmem jsme pro vás připravili exkluzivní seriál na pokračování, ve kterém vám postupně představíme celou historii výroby populárních československých hydraulických rýpadel (tzv. „déháček“… jít na článek