Díky vstřícnosti firmy innogy, která teplárnu v Náchodě provozuje, jsme se za elektrickým dozerem zajeli podívat, vyfotit si ho a zeptat se na jeho osud.
Dozer na elektřinu? Mělo to své výhody...
„Škoda, že jste nepřijel dřív. Dnes už to neuslyšíte, ale ta mašina si jen tak vrněla,“ říká s úsměvem vedoucí technik provozu, pan Milan Kaválek, zatímco míříme k bývalému překladišti hnědého uhlí, které bylo „revírem“ elektrické T170ky. Stroj tu sloužil k rozhrnování hnědého uhlí, které sem bylo dopravováno železniční vlečkou z dolu Bílina. Maximální kapacita překladiště pro jednu zimní sezonu byla 5 000 tun. Právě nízký hluk byl jednou z výhod elektrického stroje, těmi dalšími byly nízké vibrace a v podstatě nulové emise. Díky elektrickému pohonu odpadalo také zdlouhavé zahřívání motoru; stroj byl okamžitě připravený ke svému nasazení. Přestavěný buldozer měl také nižší provozní náklady, dané úsporou paliva, motorového oleje, filtrů a díky jednoduchosti elektromotoru byly nižší také celkové náklady spojené s opravami. Nahlédneme-li do tehdejších oficiálních materiálů výrobce, které má naše redakce k dispozici, celková garantovaná úspora byla v roce 1991 vyčíslena pro jednosměnný provoz na minimálně 350 tisíc korun. „Samozřejmě má to svoje pro a proti. Jednak musíte mít vlastní zdroj energie a za další, stroj musel kvůli kabeláži pracovat pouze ve vymezeném prostoru,“ vysvětluje Milan Kaválek. Celkově vzato ale klady určitě převážily nevýhody, už i díky tomu, že náchodská teplárna je umístěná blízko centra města a obyvatele tak nerušil typický „klapák“ starého dieselu. „Obzvlášť při startování za studena by to byl pořádný rachot,“ říká pan Kaválek. Na dozeru, který pracoval ve vícesměnném provozu, bylo v době jeho odstavení (2018) natočeno přes 10000 motohodin.
Jak to všechno začalo...
První taková úspěšná přestavba byla zrealizována v roce 1986 na dozeru T 100MGP, kde byl použitý asynchronní elektromotor (500 V) o výkonu 75 kW (980 ot./min). Tento dozer řadu let sloužil v Severočeském hnědouhelném revíru, konkrétně v Březové u Sokolova (k.p. Důl pohraniční stráže). Dozer byl nasazený při přihrnování hnědého uhlí, ale také k úpravě dopravních cest. Podobně jako náchodský exemplář byl přívod energie řešený pomocí navijáku a přívodního kabelu o délce 100 metrů. Druhý takový dozer pracoval ve Svatavě, v dole Medard. Na základě dobrých zkušeností pak státní podnik Stavební stroje Zličín nabízel tyto úpravy i do dalších, podobných provozů, jako byla teplárna v Náchodě.
Dozer T170
Základem náchodského exempláře byla dvojice elektromotorů, při čemž k pojezdu sloužil silnější z nich (55 kW), druhý elektromotor (22 kW) poháněl hydraulické agregáty. Místo rozrývače je za kabinou umístěné navíjecí zařízení s napájecím kabelem o celkové délce 110 metrů. Zajímavostí je speciálně zkonstruovaný šnek navijáku, který při zpětném navíjení zajišťoval rovnoměrný posun kabelu na kotouči. K odvíjení a navíjení kabelu docházelo automaticky při sešlápnutí spojky. „Dlouho jsme přemýšleli, jak vyřešit propojení kabelu s buldozerem, až jsme vymysleli vlastní systém napínacích bubnů,“ dodává Milan Kaválek. Ten už ovšem dnes neuvidíme, protože s přechodem na ekologický provoz teplárny (plynofikace) došlo k již zmíněné odstávce stroje. Mimochodem, jak se lze dočíst v dobových prospektech, firma Stavební stroje Zličín nabízely případným zájemcům i vlastní přenosný trafokiosek s příslušnou elektrovýzbrojí. Pro zajímavost, tato konfigurace stála tehdy zájemce cca 15 000 Kčs.
Další odlišností od sériového provedení je blokace 3. a 4. převodového stupně, pro pojezd se tak používal pouze 1. a 2. stupeň.
Závěrem
Elektrický dozer T170 je bezesporu raritou a ukázkou inovačního myšlení tehdejších konstruktérů. Na zmíněném exempláři byly provedeny ještě další úpravy, najdeme tu například přídavnou stupačku z protiskluzové mřížoviny, v jinak strohé kabině je instalováno výkonné topení a pro případ veder také větrák.
Za zprostředkování reportáže děkujeme teplárně v Náchodě.
Fotogalerie
