Vynálezce Clessie Cummins založil firmu s finanční podporou bankéře Williama Irwina v roce 1919. Cummins tehdy velmi dobře odhadl, jaký potenciál v sobě skrývá technologie pístových spalovacích motorů s vnitřním spalováním, tak jak ji propagoval a uvedl na trh německý konstruktér Rudolf Christian Karl Diesel. Koncepce holandského inženýra Rasmuse Wida se zdála pro výrobu malých kerosinových motorů, používaných nejčastěji na farmách, lodích a v továrních halách, nejvhodnější. Clessie Cummins proto přesvědčil zámožného bankéře, aby do společného projektu investoval tehdy vůbec ne zanedbatelných 2 500 amerických dolarů a tato investice rozjela licenční výrobu motorů HVID. V prvním roce bylo vyrobeno 28 těchto motorů (o výkonu 6 koní), celkově pak světlo světa spatřilo kolem tří tisícovek motorů HVID. Pro srovnání, celosvětová produkce motorů Cummins čítala v roce 2017 přibližně 1,2 milionů pohonných jednotek.
První motor vlastní kostrukce
Licenční výroba HVID motorů byla zdlouhavá, což pochopitelně tlačilo firmu na okraj, a proto bylo rozhodnuto postavit motor vlastní konstrukce. V roce 1924 tak opouští dílnu první motor s typovým označením F, který se vyráběl ve dvou, čtyř a šestiválcovém provedení, přičemž disponoval výkonem 12,5 koní na válec. Pro porovnání, tyto motory byly o 25 % výkonnější než srovnatelné jednotky na evropském trhu. Další úspěchy následovaly v podobě motoru U (první motor s kompletně zakrytými komponenty) a hlavně pak typové řadě NH (1946), která etablovala značku Cummins jako symbol spolehlivosti na dalších 50 let. Motory této řady se osvědčily v průmyslových zařízeních, stejně jako v celé řadě nákladních automobilů včetně legendárních těžebních damprů Euclid.
Motorsport
Clessie Cummins přemýšlel, jak se co nejvíce dostat se svými motory do podvědomí Američanů, náruživých motoristů. S dieselovými vozidly tehdy začal křižovat napříč Spojenými státy a k propagaci využil také slavný závod 500 mil Indianopolis, ve kterém testoval nové konstrukční prvky. V roce 1931 dokončil jeho vůz jako první v historii tento náročný závod bez zastavení; v roce 1952 pak v závodním prototypu poprvé použil turbodmychadla, což jeho vozu zajistilo na startovním roštu tzv. pole position.
Velkou pozornost věnoval Cummins palivovému systému, což byl podle něj klíč k tomu, jak vydolovat z dieselových motorů jejich maximum. Na závodě IndyCar v roce 1952 poprvé otestoval v praxi vysokotlaké vstřikování paliva, které se u motorů používá dodnes (tzv. „common-rail“). Tento systém si nechal patentovat, stejně jako postupně dalších 32 různých zlepšováků a řešení.
Stavební a zemědělský segment
Zásadní obrat v historii firmy přišel uprostřed osmdesátých let minulého století, kdy se výrobní program přeorientoval více na stavební, těžební a zemědělský sektor. Základem pro nová odvětví se staly motory legendární řady B. Tento riskantní krok přišel firmu v investičních nákladech na bezmála miliardu dolarů, ale jak ukázal čas, vyplatil se. K dnešnímu dni má Cummins na svém kontě více než 15 milionů vyrobených motorů řady B a celosvětově zaujímá výrazný tržní podíl na klíčových trzích v USA, Velké Británii, Číně, Indii, Brazílii a Rusku. Síla a robustnost „béčkových“ motorů je předurčila pro širokou škálu využití, od průmyslových zařízení, damprů, kolových nebo pásových rýpadel až po vysokozdvižné vozíky.
Fotogalerie
