Kupuj speciální pneumatiky
Continental EM Master a RDT Master
a získej dárek
Dnes je 31.7. – svátek slaví Ignác

Dolování a úpravy zlatonosného křemene na Kašperskohorsku

Zveřejněno: 28. 5. 2014

Zalesněné stráně na řadě míst v okolí Kašperských Hor skrývají četné stopy staré důlní činnosti. Jsou to jednak zbytky štol a šachet a jednak jámy, hluboké příkopy a náspy vzniklé povrchovou těžbou. K těmto technickým památkám vás zavede naučná stezka Cestou zlatokopů s východištěm na náměstí.

Zlato Šumavy

Život obyvatel střední Šumavy se po staletí odvíjel v závislosti na zdejších výskytech zlata. V minulosti se zde hornická činnost zaměřovala zejména na ložiska v oblasti Kašperské Hory – Rejštejn – Hartmanice. Hlavními horninami jsou zde biotitické a grafitické ruly, v nichž jsou uloženy křemenné žíly různých mocností s variabilním obsahem zlata. Kašperskohorské zlato, většinou vysoké ryzosti, je převážně jemnozrné, mikroskopických rozměrů, ojediněle se vyskytuje i v částečkách viditelných pouhým okem.

Keltové

Už první stopy člověka na Šumavě vedly ke zlatu. Nehostinný kraj ožil hlavně v polovině prvního tisíciletí před Kristem, kdy sem přicházely keltské kmeny, které nepochybně lákala zrnka zlata v náplavech Otavy a jejích přítoků. Keltové byli známi jako výrobci a uživatelé četných zlatých šperků. Jako první na území Čech zavedli k obchodu mince ražené z velké části ze zlata. Hypotézu o keltském rýžování zlata na Šumavě a v Pošumaví podporuje známý archeologický nález keltského rýžovnického zařízení na Otavě u Modlešovic na Strakonicku a také zajímavé zprávy o nálezu zlatých keltských mincí u Sušice a Kašperských Hor. Zlato bylo patrně důvodem, že do horských oblastí Šumavy pronikali lidé poměrně velice brzy. Běžná kolonizace těchto území se zájmem o osídlení a hospodářské využití probíhala až ve vrcholném středověku nebo častěji až v novověku, tedy téměř dvacet století po Keltech.

Rýžování zlata

Rýžování drahého žlutého kovu se dělo v době slovanské, zejména v 9. až 10. století, ale také později až do 16. století, výjimečně v dobách ještě pozdějších. Pozůstatky starých rýžovnických prací – rýžovnické odvaly – sejpy se dochovaly do dnešní doby na řadě míst v terénu povodí Otavy a jejích přítoků, zejména v pásmu od Rejštejna k Sušici, Velharticím a Horažďovicím. S rýžováním, jsou spjaty počátky měst Sušice, Horažďovic a Písku. Rýžování se provádělo pomocí rýžovnických misek a splavů propíráním hornin proudem vody, který odděluje těžké nerosty od lehčích. Zlato získané z říčních náplavů bylo ryzí jakosti. Díky rýžování zlata a na to navazujícímu obchodu kolem České nebo Vintířovy stezky z Podunají se stalo horní Pootaví z hledisek hospodářských a kulturních poměrně vyspělou oblastí. Dokládá to zde například celá série románsko-gotických staveb – kamenných kostelíků vesměs ze 13. století, které bychom v obdobných krajinách marně hledali.

V roce 1325 se začaly razit zlaté mince – Florény
V roce 1325 se začaly razit zlaté mince – Florény

Hlubinná těžba

Zvýšená potřeba drahých kovů se projevila v době vrcholícího středověku v souvislosti s přechodem naturálního hospodářství k hospodářství peněžnímu. Mezinárodní obchod se tehdy nespokojoval se stříbrem, ale využíval jako platidla především zlaté mince. Podobně i papežská stolice vyžadovala platbu desátků výhradně jen ve zlaté měně. S ohledem na tyto skutečnosti přichází Jan Lucemburský jako první panovník ve střední Evropě v roce 1325 s ražbou zlatých mincí. Florény Jana Lucemburského a později dukáty Karla IV. otevřely obchodně Čechy světu a zároveň umožnily těmto panovníkům realizovat ambiciózní cíle jejich politiky. Zlato se zároveň tenkrát stále častěji stávalo prostředkem reprezentace, například v klenotnických dílech.

Nová situace nutila člověka, aby se za zlatem odvažoval do hlubin země. V době, kdy drahé kovy byly hnací silou veškerého hospodářského života, ožila nebývalým ruchem právě horská oblast při horní Otavě. S počátky hlubinné těžby zlata souvisí vznik hornických Kašperských Hor, který je kladen do sklonku 13. století. Původní pojmenování rozsáhlé hornické osady prozrazuje, že zdejší skály, u nichž se dolovalo, byly opravdu bohaté. Zlatonosný revír Kašperských Hor, považovaný vedle Jílového pro předhusitskou dobu za nejdůležitější v celém českém království, zahrnoval ve svém jádru území dlouhé cca 10 km od hory Žďánova až po horu Křemelná v šíři asi 2 až 3 km. Hlavní část revíru se nacházela v oblasti jižně od města nad údolím Zlatého potoka (Amálino údolí). Dodnes tu najdeme řadu památek staré důlní činnosti – zbytky hlubinných prací jako jsou štoly a šachty nebo stopy povrchového dolování představované celými systémy jam a příkopů, kterými dávní horníci sledovali zlatonosné žíly při povrchu. V 15. století bylo na Kašperskohorsku 40 větších zlatodolů a řada štol. Dolovolo se téměř všude: na okolních kopcích Ždánově, Chlumu, Suchém, Liščím a Šibeničním vrchu, Friedlholzu, u Kavrlíku, ale také ve městě samém, pod jeho ulicemi i pod náměstím. Jako jedno z nejstarších a zároveň největších horních děl se uváděla dědičná štola sv. Jana, která podsedala některé výnosné doly ve městě a ústila nad soutokem Řetízkového a Zlatého potoka.

Zlatem bohaté bylo i okolí městečka Hartmanic, které v báňských věcech podléhalo Kašperským Horám. Místní doly se poprvé jmenují před 1340, kdy spolu s dalšími českými zlatodoly byly zastaveny Petru z Rožmberka. Výrazné zbytky dolovacích prací tu nacházíme na svahu vrchu Hamižná, západně od silnice z Hartmanic do Dobré Vody.

Vstup do štoly
Vstup do štoly

300 mlýnů a 600 horníků

Zlatonosný křemen se poblíž dolů upravoval drcením, pražením, rozemíláním, propíráním a loužením pomocí rtuti, až bylo získáno čisté zlato. Podle zpráv kronikářů pracovalo na Kašperskohorsku za Jana Lucemburského na 300 mlýnů na zlatou rudu. Že tyto zprávy nejsou nikterak přehnané, dokládají i v dnešních dnech četné a opakující se nálezy celků i zlomků mlecích kamenů z těchto středověkých mlýnů v okolí Kašperských Hor a Rejštejna, na březích Zlatého potoka, Losenice a Otavy. Tyto předměty spolu s balvany s miskovitými prohlubněmi, které zde zbyly po amalgamaci (loužení zlatonosné moučky rtutí), jsou evidovány jako cenné archeologické a technické památky. Lidnatost města a okolí ve 14. století se naznačuje kronikářským údajem, že v roce 1345 se účastnilo 600 zdejších horníků válečného tažení Jana Lucemburského do Slezska. Hlubinné dolování a úpravnictví tu vyžadovalo zkušené a vyškolené pracovníky, kteří sem přicházeli z různých báňských míst střední Evropy (Podunají, Porýní, Slezsko apod.). Rozsáhlé stopy středověké důlní činnosti téměř všude v okolí Kašperských Hor napovídají, že se zde muselo soustředit opravdu velké množství lidí, velmi střízlivým odhadem můžeme předpokládat, že zde tenkrát žily 3 až 4 tisíce lidí. Polohu města určovalo zlato. Proto není divu, že Kašperské Hory jsou se svou nadmořskou výškou 740 metrů nejvýše položeným gotickým městem v Čechách.

Přízeň panovníků

Význam zlatonosného kraje se odrazil v přízni, kterou ho zahrnovali panovníci. Už za Jana Lucemburského byla lidnatá osada Kašperských Hor povýšena na horní město. Týž král udělil tomuto sídlu znak, pečeť a důležité privilegium, kterým je osvobodil od placení cla a mýta. Lze připomenout, že původní znak Kašperských Hor, doložený už roku 1345, je nejstarším městským znakem v Čechách. V něm zobrazené hornické nářadí symbolizuje horní město.

Zvláštní pozornost zlatonosnému kraji věnoval král a císař Karel IV., když z jeho rozkazu byla budována obchodní silnice spojující přes Kašperské Hory bavorský Pasov s Prahou. Podle záměrů Karla IV. měla tato obchodní silnice, zaměřená hlavně na solný obchod, v konečné podobě propojit Čechy s Benátkami na jihu a s Pobaltím na severu. Největší výhody z této komunikace potvrdil panovník v roce 1366 právě Kašperským Horám. Vhodně tak napomohl měšťanům rozmnožovat kapitál potřebný k báňskému podnikání. Příkladem panovnické přízně v době lucemburské bylo i vystavění královského hradu na blízkém kopci severně od města v letech 1356 až 1361. Pevnost nesla hrdě jméno svého zakladatele Karla IV. – Karlsberg (Kašperk). Sloužila k ochraně zlatých dolů, zemské hranice, Zlaté stezky i k účelům správy celého tehdejšího Prácheňského kraje. Svobodné horní město Kašperské Hory obdrželo od panovníků celou řadu privilegií, zvláštní význam mělo udělení titulu královského města v roce 1584. Úspěšná těžba zlata, obchodní činnost, výhody plynoucí z královských výsad a růst pozemkového vlastnictví se projevily vyšším životním standardem.

Hornictví v 16. až 20. století

Po husitských válkách podobně jako jinde i zde hornická činnost poněkud ochabla. Od konce 16. století se množí zcela konkrétní zprávy o úpadku dolů. Zvlášť znatelně kašperskohorské hornictví upadlo po třicetileté válce. Za celé 17. století bylo vytěženo z celého revíru jen kolem 100 kg zlata. V 18. a 19. století se dolovalo jen občasně. Oživení přinesla léta 1806 až 1846, kdy do svahu Friedlholz byla ražena štola František a do Suchého vrchu se hnaly tři nové dědičné štoly Josef, František a Kristina. První světová válka a vydání s ní spojená vedla v roce 1916 opět k obnově prací. V roce 1918 se aktivity ujalo Kašperskohorské zlatodůlní těžařstvo, které tu pracovalo se střídavým úspěchem do roku 1923.

Moderní průzkum zlatonosných ložisek v oblasti Kašperských Hor probíhal od roku 1982 v reakci na zvyšování ceny zlata ve světě. Úspěchy průzkumu vedly k založení geologické štoly Naděje, která je zároveň posledním zlatodolem v Čechách. Úsilím správy města a ekologických aktivistů byly však práce ve štole zastaveny v roce 1998.

Historii šumavského zlata názorně přibližuje část expozice Muzea Šumavy v Kašperských Horách. Nejvýznamnější památky staré i novodobé hornické činnosti v okolí města můžete objevovat díky naučné stezce Cestou zlatokopů. Stezka vás například zavede k četným starým šachtám a štolám, k výrazným stopám povrchového dolování, k zakonzervovaným zbytkům středověké úpravny zlaté rudy nebo k modernímu zlatodolu Naděje. Na základě existence výjimečných technických památek sílí přesvědčení, že by měl být zřízen u Kašperských Hor hornický skanzen.

Kašperské Hory Liščí vrch
Kašperské Hory Liščí vrch
Hrad Kašperk (foto: Josef Dřevo)
Hrad Kašperk (foto: Josef Dřevo)
¹) redakčně upravila Jitka Shrbená
Autor: PhDr. Vladimír Horpeniak
Foto: archiv Městského kulturního a informačního střed
 

Nové

Ve firmě vložili důvěru do strojů Vermeer. Vyrábí kvalitní kompost i štěrk

Zveřejněno 28.7. Společnost Humuswerk se zabývá kompostováním, přičemž v rámci výroby u ní uvidíte zajímavé stroje. Příchozí surovinu zpracovává v horizontálním drtiči Vermeer HG6000. Na konci procesu kompostování hraje důležitou roli další stroj Vermeer, bubnové… celý příspěvek

MAHLE – to jsou motorové náhradní díly za skvělé ceny! Jejich zpracování odpovídá originálům

Zveřejněno 25.7. V jednom z minulých čísel Stavební techniky jsme si představili společnost ACRO GROUP, která provozuje profesionální e-shop s náhradními díly pro širokou škálu stavební, těžební a zemědělské techniky. Nyní se speciálně zaměříme na motorové díly… celý příspěvek

Drticí lžice MB Crusher BF70.2 mění zbytkový materiál na surovinu

Zveřejněno 22.7. Drticí lžice MB Crusher se na českém trhu zabydlují a rostoucímu počtu tuzemských zákazníků přinášejí výraznou přidanou hodnotu k jejich strojům. Mezi největší bestsellery patří řada drticích lžic k rýpadlům, označovaná BF. Zdaleka nejprodávanější… celý příspěvek