S časem 2:15:38 Tomáš porazil své konkurenty v disciplíně” „LAWLESS LOADER" téměř o 20 vteřin a celkově se jeho družstvo umístilo na 6. místě. Super práce.
Tomáši, mohl byste nám říci, jak jste se ke značce CASE dostal?
Ke značce CASE jsem se dostal náhodou – pozváním do soutěže CASE Rodeo v Kladně. Konkrétně od mého kolegy, který jezdí s pojízdnou dílnou a volal mi, jestli nechci vyrazit na výlet. A tak jsem si řekl: Proč ne, pro mě nové obzory a zkušenosti.
Co o strojích této značky můžete říci?
O značce toho moc nevím. Pracuji na konkurenčních strojích, takže na CASE Rodeo v Kladně to byla moje premiéra a moje první zkušenost.
Jak byste porovnal soutěž CASE v ČR a ve Francii?
Co se týče disciplín, je to hodně podobné. Pravidla i rozhodčí jsou do detailu připraveni, takže žádné výjimky nejsou. Všichni jedním dílem. Ale co se týče finále v Paříži, bylo to již na jiné úrovni. Od přivítaní až po ceremoniál. Jen to napětí v Paříží by se během soutěžního dne dalo krájet.
Která disciplína Vám ve Francii nejvíce sedla, kde jste si nejvíce věřil?
Asi nejvíce mi sedla disciplína, ve které jsem taky vyhrál 1. místo – práce se smykovým nakladačem, kde se skládaly papírové krabice do pyramidy. Ta se také nejvíce podobala běžné práci na stavbě. Líbila se mi však i disciplína s golfovými míčky, kde jsme měli na zubu lopaty připevněné oko, do kterého se nabral míček a vhazoval se bez doteku do plastové trubky. Jako třetí disciplína byl slalom s nakladačem, kde na lžici byla velká deska a na ní 4 krabice. Ty se nesměly pohnout z označeného místa, takže byla potřeba přesnost jízdy s citem v rukách. Čtvrtá disciplína byla stylu rychlost a přesnost. Na podstavci byla velká deska s nápisem CASE. V nápise byla vyřezaná drážka ve tvaru nápisu. Na lžici byla připevněná něco jako činka, ale ve dřevě. Tu jsme museli na začátku prostrčit polovinou skrz a objet nápis na konec a zase zpět.
Jaké pocity jste měl, když jste vyhrál soutěž v Kladně a následně jednu z disciplín v Paříži?
Na soutěži v Kladně jsem nečekal, že budu nejrychlejší. Bylo mi jasné, že mezi náma jsou kluci, kteří s touto značkou dělají každý den a já de facto v tom sedím poprvé. Díky tomu, že se mi povedlo stroj rychle „přečíst”, jak se ovládá a na co si dát pozor, se to povedlo. Soutěž v ČR jsem vyhrál a postoupil na finále do Paříže. Tam jsem to bral spíše jako – buď to to vyjde, nebo ne. Hlavně se nestresovat a být v klidu. Když jsem viděl kluky z jiných států, jak rychle stroje ovládají, nevěřil jsem, že bude 1. místo alespoň v jedné disciplíně. I když na mé výherní disciplíně mi řekli, že mám nejlepší čas, pořád jsem věděl, že za mnou přijdou další a s časy můžou zamíchat. To, že jsem vyhrál, jsem se dozvěděl až na ceremoniálu večer.
Půjdete do soutěže i příští rok?
no, určitě půjdu, pokud bude pozvánka. Je to zábava a člověk se dozví i novinky ohledně strojů a stavebnictví.
Jaký je Váš největší osobní sen?
Můj největší osobní sen? Svoji profesi řadím i mezi své koníčky. Zajímám se o to, baví mě to a tyto soutěže beru jako svůj osobní koníček. Takže bych byl rád, kdyby se mi povedlo tuto soutěž v Paříži vyhrát celkově mezi jednotlivci, ale to je trochu velké sousto :)
A jaký je Váš největší sen pracovní?
Pracovní sen je být stále lepší a lepši ve svém oboru. I když kolegové mi dají za pravdu, že v této profesi nejde být nejlepší. Učíme se celý život. A další takový reálnější sen je možnost si jít vybrat stroj i s výbavou podle mých představ.
Co byste řekl všem, kteří váhají, zda se účastnit soutěží strojníků?
Kdo má chuť, ať neváhá a přihlásí se. Jde o to si v dobrém duchu a dobré partě lidí zasoutěžit. A když to vyjde a dostanete se do finále v Paříži, máte zážitek na celý život. Takže neváhejte a pojďte do toho. Je to jen hra.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho úspěchů jak pracovních, tak osobních.
Fotogalerie
