Hned na začátku roku 2010 jsme se účastnili řady významných akcí a mezi nimi i významných veletrhů v České republice, kde jsme vystavovali a byli mediálními partnery. Vzpomenu například Mezinárodní konferenci Recycling 2010, Stavební veletrhy v Brně. V průběhu roku pak následovaly EXPO Mokrá či Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně.
Asi vůbec nejdůležitější byl veletrh bauma 2010, největší světový veletrh ve svém oboru. Velmi jsem se na tento veletrh těšila. Taky bylo proč. Bezmála tři měsíce předem jsem byla doslova navnaděna světovou tiskovou konferencí, zkráceně řečené prebauma. Na ní seznamovali vybraní vystavovatelé novináře z celého světa o novinkách, které budou mít na veletrhu bauma premiéru.
Nálada na této konferenci se lišila od ponuré nálady na konferenci pre-Intermat v lednu 2009, která s sebou nesla nástup krize ve strojírenství. O rok později v Mnichově všichni cítili, že se začíná blýskat na lepší časy a atmosféra byla ve znamení naděje.
Vlastní veletrh bauma 2010 očekávání ještě předčil, přestože to zpočátku vypadalo, že mnozí návštěvníci a dokonce i vystavovateké do Mnichova vůbec nedorazí kvůli soptění islandské sopky. Závěr týdne ale všechno dohnal a tak se bauma 2010 stala nejen největším veletrhem bauma za celou svou existenci, ale zároveň i největším odborným veletrhem na světě.
I v naší redakci z toho máme velkou radost a dobrý pocit, že i naše tituly (časopisy Stavební technika a Stavebnictví a interiér a jejich internetové stránky www.stavebni-technika.cz, www.stavebnictvi3000.cz a www.istavebnictvo.sk) přispěly k úspěchu tohoto výjimečného veletrhu.
Nejen bauma, ale všechny veletržní a výstavní akce jsou také místem setkání lidí, kteří mají k danému oboru vztah. Někdo setkáním přikládá dokonce primární význam. Zaznamenala jsem, že letošní veletržní diskuse byly o poznání víc přímočaré a konkrétní. Týkaly se i veřejných věcí. Jakoby lidé na těchto setkáních – většinou šlo o vysoce kvalifikované odborníky, obchodníky, manažery – chtěli být více slyšeni, snad až na vrcholu společenské pyramidy.
Hovořili jsme s mnoha zajímavými lidmi od nás i ze světa, ze kterých čišela energie a víra, že když se něco pořádně a naplno dělá, nese to ovoce. Jenže ti se dnes potýkají s fenoménem, který může i velmi vitální lidi udolat. A nejde jen o to, že evroamerická kultura leniví, to bych se opakovala. Zákeřnější je, že když už by někdo chtěl pracovat, chybí mu technické znalosti, které technik i řemeslník nutně potřebuje.
Evropské i americké školství často chrlí absolventy, kteří naráz vystudují pět prestižních škol, ale neznají trojčlenku. I my k tomu směřujeme: naše děti beztak brzo odejdou studovat do ciziny, koho by bavilo biflovat se na plný úvazek už od prváku hyperbolické diferenciální rovnice, konvoluce a Cauchyho úlohy (to si jen tak listuji obsahem synových skript) a s odřenými zády pak absolvovat jednu, navíc nikde neuznávanou českou VŠ.
Zatím to vypadá tak, že Číňané a Indové budou za nás nejen pracovat, ale i myslet a navrhovat technická řešení a obsluhovat složitou techniku. A nám nakonec zbude jen natažená ruka.
Znám mnoho lidí z Ásie a vím, že jsou pracovití, houževnatí, skromní, trpěliví a učenliví. A právě těchto vlastností bychom si měli všímat a pěstovat je i v sobě.
Za celou redakci hodně sil a optimismu do nového roku 2011 přeje Helena Hejhálková
