Start byl ve Francii 1. ledna 2003. Po průjezdu Francií a Španělskem se účastníci soutěže přesunuli 5. ledna do Tuniska. Nejnáročnější pouštní etapy absolvovali v Libyi a Egyptě. Cílem projeli 19. ledna v egyptském městě Sharm el Sheikh. Jezdci absolvovali 15 speciálních měřených etap včetně pouštních tras s dvěma maratónskými etapami, jednou etapou smyčkovou a dalšími dvěma etapami s omezením GPS. V průběhu celého závodu měli k dispozici jen jeden den klidu. Jeho kolegy, řidiči, navigátory i servismany byli Ladislav Fajtl (šestinásobný účastník Dakaru, 3. místo z roku 1996 v kategorii trucků a Jiří Žák (také účastník Dakaru a držitel 3. místa z mistrovství světa kamionů).
Nechme mluvit Martina Macíka.
Byl jsem si vědom, do jakého rizika jdu. Kamion Liaz je z roku 1989, koupil jsem jej v roce 2002 se záměrem jet s ním Dakar. Po velmi složitých úpravách a repasích se nám podařilo vytvořit téměř nové auto (repasované nápravy, nástavba, převodovka, nový motor, kabina).
A proč jsem nejel s offroadem?
Protože tento způsob prezentace našeho výrobce a českých jezdců jsem viděl pro tuto soutěž jako nejekonomičtější, nejbezpečnější a nejreálnější. Navíc kamiony jezdí většinou tovární týmy a jak Láďa Fajtl, tak Jirka Žák prošli praxí u výrobce, takže proto ta volba. Pracovali ve vývoji Liazů a oba jsou výbornými řidiči i navigátory. Zatímco výkon kamionu nelze ovlivnit, což nám v praxi potvrzovali soupeři před námi, složení posádky ano.
Krizovky nenastaly?
Samozřejmě i ty se vyskytly. Často jsme řešili technické problémy na úkor volna a odpočinku, na kamionu se pokazilo každý den něco jiného. Nastavená noc bez spánku se musela následně projevit. Nikdy ovšem za cenu zbytečného rizika. Takže když to shrnu, ano, krizové situace nastaly, ale nikoli tím směrem, abychom si tzv. lezli na nervy.
Kdo odřídil nejvíce kilometrů?
Já jsem odjel 17 etap, další měřené etapy Láďa a Jirka, převážnou část i těch spojovacích. Dakar byla moje premiéra, proto jsem se tak hrnul do řízení.
Vrátím se k nešťastné havárii Tatry s Karlem Lopraisem. Byli jste s ním v kontaktu?
Ano, zastavili jsme u nich, Tatra v duně vypadala hrůzostrašně, aspoň že se jim nic vážného nestalo. Přeložili jsme z jejich vozu věci pro naše motorkáře a jelikož jsme měli informace, že se pořadatelé o ně postarají, pokračovali jsme v etapě.
A co váš problém s utrženou vrtulí ventilátoru?
Byla to velmi neš astná náhoda se š astným koncem. Tržná rána od listu ventilátoru nevypadala dobře, soustavně krvácela, ale naštěstí neměl Jirka Žák narušeny šlachy a hybnost ruky. V nemocnici mu ránu ošetřili a sešili patnácti stehy. Cíl a závěrečná oslava byla bohužel bez jeho přítomnosti.
Jak »klapala« organizace?
Jde o jednu z největších soutěží na světě, kde se sejde najednou kolem zhruba dva tisíce lidí. Nejprve byly určité problémy. Organizátoři řešili řadu nesrovnalostí, ale to je celkem logické. Se stravováním i podmínkami soutěže jsme byli spokojeni, věděli jsme do čeho jdeme. Vcelku vidím letošní 25. ročník pozitivně, organizace fungovala velmi dobře, byla profesionálně zvládnuta. Včetně cateringu, nezbytného ošetření v případě potřeby a mnoha dalších věcí. Máme radost z úspěšného absolvování závodu a celkového 12. místa z 27 kamionů, které soutěž dokončily. A jestli pojedeme příště? Na to ještě neumím odpovědět.
