V Bytízi nalezneme kromě skládky tuhých komunálních odpadů (TKO) také kompostárnu, recyklační zařízení stavebních a objemných odpadů a sběrný dvůr. Společnost SVZ Centrum s.r.o. dále disponuje popelářskými a kontejnerovými vozy, prostřednictvím kterých realizuje také svoz TKO.
Převážná část odpadů je likvidována řízeným skládkováním, kdy je odpad navážen do přesně upravených prostor. Optimální skládka musí splňovat několik kritérií. Pomineme-li hydrogeologické podmínky, měla by být ze stavebního hlediska co nejobjemnější s minimálním povrchem. Tedy hluboká, protože právě tvar a hloubka hraje důležitou roli při vzniku skládkového plynu, způsobu jeho migrace, sycení odpadu vodou a v neposlední řadě ovlivňuje ohrožení životního prostředí přilehlého okolí. U příliš mělkých nebo špatně zhutněných těles, ve kterých není vytěsněn dostatečně kyslík, dochází k „otravě kyslíkem” (aerobizaci) a s ní souvisejícím zastavováním biodegradačních procesů a nadměrné kontaminaci průsakových vod [1]. Hutnění skládky má samozřejmě také význam ekonomický a bezpečnostní, neboť nedostatek kyslíku brání jak samotnému zahoření, tak následně šíření požáru.
Klíč v separaci složek
Zní to možná překvapivě, a proto se také nejspíš doposud v Bytízi a na spoustě jiných skládkách netřídí. Vtip je v tom, že ukládaný materiál je nesourodý, proměnlivý a i po jeho nadrcení vzniká směs s pokaždé jinými fyzikálními vlastnostmi. To se v praxi projevuje nerovnoměrným zhutněním jednotlivých vrstev i přes to, že nová navážka je rozhrnována a zhutňována v maximálně půlmetrových vrstvách. Hutnicí kompaktor zkrátka „zůstane stát” na částech s méně stlačitelným materiálem a naopak zhutnitelný prostor mezi zůstane neupěchovaný se spoustou vzduchu.
Stejně jako při výstavbě silnic je pro maximální finální objemovou hmotnost totiž potřeba na sebe ukládat vrstvy s podobnými vlastnostmi a hutnit je postupně. Jen s tím rozdílem, že v případě skládky nepracujeme s frakcemi kameniva, nýbrž s frakcemi odpadu. Stejné frakce z různých várek odpadu jsou si totiž mnohem více navzájem podobné, než pouhý nadrcený materiál. V praxi tak dle situace můžeme docílit navýšení objemové hmotnosti o několik desítek kg/m3 a zároveň zjednodušit práci kompaktoru.
Nyní si v krátkosti představme stroj, kterým se v rámci ukázky třídilo.
Lokotrack ST2.8
Jedná se o mobilní třídič o hmotnosti 29 tun umístěný na pásový podvozek. Poháněn je standardně dieselovým motorem CAT® C4.4 o výkonu 75 kW, jehož průměrná spotřeba se pohybuje kolem 15 l/h. Doplňkově lze pro snížení provozních nákladů zvolit kombinovaný „diesel/elektrický” pohon.
Vstupní materiál může být díky velké násypce o objemu 4,5 m3 plněn buď nakladačem, a nebo pásovým dopravníkem. Nevadí mu ani různá lepkavá hmota, která častokrát bývá součástí komunálního odpadu. Dále následuje podávací pás dopravující směs nad dvojici sít o rozměru 4 866 ×1 524 mm. Zde se vše oddělí na dvě frakce haldované bočními dopravníky a na největší nadfrakci. Pro vyseparování kovů lze navíc třídič dovybavit magnetickým separátorem.
Ovládání stroje probíhá pevným kontrolním panelem nebo dálkovým ovládáním. Zde si může obsluha navolit sklon sít a rychlost podávání, které dohromady s volbou síta určí kvalitu a rychlost třídění. Třešničkou je příplatkový inteligentní řídicí systém IC300 zvládající kompletní ovládání všech funkcí při třídění zcela autonomně. Rychlost třídění, amplituda kmitání sít a dopravníkové rychlosti jsou průběžně monitorovány a nastavovány s důrazem na provozní náklady, výkon a kvalitu výsledného produktu.
Průběh testu
Hrubotřídič byl nejprve rozložen z transportního stavu a instalován za dopravníkový výstup již používané drtičky. Nebýt nízkého dopravníku u drtičky, která musela nakonec být o cca 30 cm vypodložena, trvala celá operace pár desítek minut. Vše se však podařilo úspěšně zkompletovat a mohl začít být zpracováván první odpad.
Okamžitě po zahájení provozu se potvrdilo, že stroj dokáže třídit i takto lehký materiál o objemové hmotnosti 200–300 kg/m3. Zároveň začalo nastavování sklonu sít, amplituda (frekvence jejich kmitání) a hledala se optimální rychlost třídění. Není divu. V porovnání s demoličními odpady či štěrkem, které jsou téměř o řád hustší, představuje třídění komunálního odpadu na první pohled jinou aplikaci.
Po cca hodině provozu třídič s dostatečnou rezervou průběžně zpracovával veškerý nadrcený materiál. Jeho výkon se odhadem pohyboval někde kolem 100 m3/hod, nečinil mu problémy lepivý kuchyňský odpad a tříděné frakce dosahovaly požadované kvality. Již v této fázi stroj splnil a dokonce i předčil očekávání provozovatelů skládky.
Závěr
Skládkování odpadu je sice na technologie méně náročné než například spalování, nicméně i tak si zaslouží pozornost. Monitorování skládky, zneškodňování průsakových vod i odvádění vyvíjeného plynu totiž trvá ještě mnoho let po jejím uzavření. Způsob ukládání a hutnění má při tom podstatný vliv na nákladech s tím spojených. A případně i příjmech vznikajících prodejem zachyceného bioplynu.
Literatura:
[1] Jiří Švec: Ekonomické souvislosti likvidace odpadů
[2] JUCHELKOVÁ, D.:Odpady, vedlejší produkty a nakládání s nimi
