RENOMAG

Stručný přehled moderních dějin státní báňské správy v českých zemích

Zveřejněno: 25. 6.

Již od středověku se na našem území setkáváme s odborným správním aparátem, jehož cílem byla ochrana zájmů panovníka při využívání nerostného bohatství a zajištění bezpečného provádění hornických aktivit. Moderní státní báňská správa je však spojena až se stoletím devatenáctým.

Stručný přehled moderních dějin státní báňské správy v českých zemích

Organizace státní báňské správy v letech 1850 až 1918

Významným rokem v historii báňských úřadů byl rok 1850, kdy v rámci habsburské monarchie došlo ke zřízení prozatímních horních úřadů. Základem pro vznik nové soustavy báňských úřadů bylo nařízení ministerstva zemědělství a hornictví č. 123/1850 ř.z. Na základě tohoto předpisu vznikla i v českých zemích tzv. zatímní horní hejtmanství, kterým byly podřízeny zatímní horní komisariáty. Trvalejší strukturu měl přinést obecný horní zákon, tehdy připravovaný.

Obecný horní zákon byl vydán pod č. 146/1854 ř.z. a byl páteří horního práva v Předlitavsku a později i v Československu. Tento zákon v době svého vydání upravoval postavení orgánů státní báňské správy, nebyl však zaměřen výhradně jen na tuto otázku a předpokládal, že bude vydán speciální předpis, který strukturu a úkoly horních úřadů detailněji upraví. Státní báňská správa se pak následně dočkala v padesátých letech 19. století ještě dvou regulací. První z nich bylo nařízení č. 51/1855 ř.z., druhou nařízení č. 157/1858 ř.z.

Zásadní regulaci báňské správy představuje až zákon č. 77/1871 ř.z., o zařízení a působnosti báňských úřadů, jenž vytvořil strukturu báňské správy, která v českých zemích s mírnými modifikacemi fungovala až do r. 1934. Účinnost zákona č. 77/1871 ř.z. byla stanovena nařízením ministerstva orby č. 107/1872 ř.z. na 31. červenec 1872. Podle zákona č. 77/1871 ř.z. byli horními úřady revírní úředníci, dále horní hejtmanství a jako nejvyšší orgán ministerstvo orby. Ministerstvo orby bylo nahrazeno v roce 1908 ministerstvem veřejných prací. K provedení zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů bylo vydáno nařízení ministerstva orby č. 61/1872 ř.z., jímž se vyhlašují okresy a stanoviště báňských revírních úředníků.

Vývoj v Československu v letech 1918 až 1954

Samostatná ČSR navázala na většinu struktur zanikající monarchie a na základě tzv. recepční normy se starší rakouské i uherské předpisy staly platnými i na území Československa. Orgány státní báňské správy se tak v letech 1918 až 1934 lišily podle území, na kterých se nacházely. V českých zemích nadále fungovala soustava báňských úřadů zřízená zákonem č. 77/1871 ř.z.; na Slovensku (a na Podkarpatské Rusi připojené v roce 1919) existovaly báňské kapitanáty a komisariáty, zřizované podle uherského práva. Ústředním orgánem státní báňské správy zůstalo i v ČSR ministerstvo veřejných prací; jako nový ústřední orgán vznikajícího Československa bylo zřízeno zákonem č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém.

Protože došlo k odluce českých zemí od zemí rakouských, neexistovalo v nově vytvořené republice báňské hejtmanství pro Moravu a Slezsko, neboť tato území spadala původně do obvodu působnosti báňského hejtmanství ve Vídni. Ke zřízení nového báňského hejtmanství se sídlem v Brně došlo v roce 1919. Stalo se tak zákonem č. 64/1919 Sb., jímž se mění § 9 zákona ze dne 21. července 1871 č. 77 ř.z., o zařízení a působnosti báňských úřadů.

Územní změny a rozvoj hornictví si vyžádaly i úpravu obvodů působnosti revírních báňských úřadů. Za tímto účelem vydala vláda dne 12. června 1919 vládní nařízení č. 324, o změnách okrsků a sídel báňských úředníků revírních v Čechách, jehož účinnost byla stanovena vyhláškou č. 502/1919 Sb. na 1. říjen 1919. K dalšímu zásahu do struktury státní báňské správy pak došlo v souvislosti s připojením Hlučínska, které bylo svěřeno pod kuratelu revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě, a to nařízením vlády č. 101/1920 Sb., o rozšíření pravomoci revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě na Hlučínsko.

Od vzniku republiky až po rok 1928 se nesetkáváme s žádnou zásadní změnou právní úpravy státní báňské správy. Aby však byl překonán právní dualismus přežívající na našem území z dob starého mocnářství, začal být ve dvacátých letech připravován nový právní předpis pro celé československé území, který později vyšel jako zákon č. 57/1928 Sb., o zařízení a působnosti báňských úřadů. Účinnosti nabyl 1. května 1934, a to díky vládnímu nařízení č. 57/1934 Sb., jež zároveň stanovilo i okresy a sídla revírních báňských úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Podle zákona č. 57/1928 Sb. byly orgány první instance revírní báňské úřady, nad nimi působila báňská hejtmanství a vrcholem bylo příslušné ministerstvo. Báňské orgány byly v letech 1934 až 1954 postupně zastřešeny několika ministerstvy – nejprve ministerstvem veřejných prací, později ministerstvem hospodářství a práce, dále ministerstvem průmyslu, a konečně ministerstvem paliv a energetiky. Územní struktura státní báňské správy zůstala po r. 1934 v českých zemích stejná jako za účinnosti zákona č. 77/1871 ř.z. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byla určena jako sídla revírní báňských úřadů města Banská Bystrica, Spišská Nová Ves, Rožňava a Berehovo. Báňská hejtmanství sídlila v Praze, Brně, Bratislavě. Věcná působnost jednotlivých báňských orgánů byla zákonem č. 57/1928 Sb. stanovena ve vazbě na obecný horní zákon. Hlavní náplní činnosti báňských úřadů byl tradičně především výkon kontrolní a správní činnosti v oblasti hornictví.

V roce 1934 vznikla báňská inspekce jakožto důležitá složka dozoru nad bezpečností práce a provozu v hornictví. Stalo se tak na základě zákona č. 178/1934 Sb., o báňské inspekci, doplněného později vládním nařízením č. 222/1934 Sb., kterým se stanoví obvody a sídla báňských inspektorátů a vydává služební řád pro dělnické báňské inspekční asistenty. Báňská inspekce, tvořená inspektoráty a vykonávaná báňskými inspektory, byla vytvořena při báňských úřadech, jako do určité míry doplňková organizační struktura. Zákon o báňské inspekci platil v českých zemích až do roku 1943, kdy byl zrušen nařízením vlády č. 146/1943 Sb. a výkon inspekčních pravomocí přešel (zpět) na báňské úřady a báňská hejtmanství. Na Slovensku k podobnému kroku došlo dříve, a to zákonem č. 15/1940 Sl. z., o zriadení a pósobnosti banských úradov.

První republika nešťastně skončila s tzv. mnichovským diktátem roku 1938. Vzhledem k tomu, že Československo ztratilo velkou část území, bylo třeba upravit i úřední obvody působnosti jednotlivých báňských úřadů. Stalo se tak vládním nařízením č. 298/1938 Sb.

Za nacistické okupace českých zemí, v období tzv. Protektorátu, došlo k vydání několika právních předpisů, které se týkaly hospodaření s nerostnými zdroji a bezpečnosti práce v hornictví, a které současně zasahovaly do kompetencí báňské správy. Jednalo se především o vládní nařízení č. 181/1940 Sb., jímž se vydávají předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců pracujících ve stlačeném vzduchu, o vládní nařízení č. 182/1940 Sb., o vyhledávání a dobývání živic (tj. dobývání uhlovodíků, tedy ropy, zemního plynu a bituminosních břidlic), dále např. o vládní nařízení č. 134/1943 Sb., o provádění dozoru na podzemní dobývání nerostů a na hlubinné vrty, o vládní nařízení č. 146/1943 Sb., o přenesení báňské inspekce na báňská hejtmanství a revírní báňské úřady, o vládní nařízení č. 147/1943 Sb., o vyhledávání a dobývání nerostných ložisek, a o některé další předpisy. V lednu 1942 také zaniklo ministerstvo veřejných prací a jeho agenda byla svěřena nově vytvořenému ministerstvu hospodářství a práce.

V letech 1945 až 1954 prošla státní báňská správa několika vývojovými změnami, na jejichž konci stálo osamostatnění státní báňské správy jako odborného resortu. V roce 1945 se báňská hejtmanství a revírní báňské úřady dostaly pod vedení ministerstva průmyslu, později pod ministerstvo těžkého průmyslu a v roce 1951 připadly ministerstvu paliv a energetiky. V roce 1952 byla opatřením ministra paliv a energetiky zřízena jako báňský úřad druhého stupně tzv. Státní ústřední báňská inspekce, respektive Ústřední báňská inspekce, přičemž se fakticky jednalo pouze o transformaci do té doby fungujících báňských hejtmanství v Praze a v Brně. Stávající báňská hejtmanství tak na dva roky přestala užívat svého starého označení.

V roce 1954 bylo vydáno vládní nařízení č. 20/1954 Sb., o organisaci státní báňské správy, které nabylo účinnosti dnem 1. dubna 1954. Podle tohoto nařízení vlády vykonávaly státní báňskou správu jednak Ústřední báňský úřad v Praze jako centrální orgán podléhající přímo vládě, jednak obvodní báňské úřady v Praze, Kladně, Plzni, Kutné Hoře, Karlových Varech, Teplicích, Brně, Ostravě, Banské Bystrici, Košicích a Spišské Nové Vsi. Současně byl zřízen nový obvodní báňský úřad v Bratislavě. Vládní nařízení č. 20/1954 Sb. doznalo v průběhu své platnosti několika změn, a to v letech 1960, 1965 a 1972.

Báňská správa v letech 1954 až 1988

Po roce 1954 byla činnost státní báňské správy regulována nařízením vlády č. 20/1954 Sb. na celém československém území. V roce 1957 byl pak vyhláškou předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l. vyhlášen Statut státní báňské správy, který mj. řešil i některé organizační otázky. Důležitá zmocnění pro Ústřední báňský úřad stanovil také nově vydaný zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).

V souvislosti s federalizací státu došlo k rozdělení státní báňské správy. Na základě zákona č. 2/1969 Sb. byl vytvořen Český báňský úřad se sídlem v Praze s působností pro Českou republiku a na základě zákona č. 207/1968 Sb. Slovenský báňský úřad v Bratislavě s působností pro Slovenskou republiku. Ústřední báňský úřad zanikl.

Významnou změnou v působnosti Českého báňského úřadu a obvodních báňských úřadů bylo vydání zákona České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy. První část tohoto zákona upravila organizaci státní báňské správy, druhá část zákona rozšířila dozor státní báňské správy na většinu činností prováděných hornickým způsobem.

Vývoj od roku 1988 po současnost

V roce 1988 došlo k rekodifikaci československého horního práva tak, že na federální úrovni byl schválen zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), na úrovni republik pak zákony týkající se báňské správy a geologie. V českých zemích se jednalo o zákony č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, a dále o geologický zákon č. 62/1988 Sb. Na Slovensku byly vydány sesterské zákony č. 51/1988 Sb. a č. 52/1988 Sb. Struktura státní báňské správy založená zákonem č. 61/1988 Sb. přetrvává až do dnešních časů, byť v průběhu let došlo k několika drobným změnám. Státní báňskou správu tvoří obvodní báňské úřady (původně devět, v současnosti osm) a Český báňský úřad jako ústřední orgán státní správy. Sídly obvodních báňských úřadů byla v roce 1988 města Kladno (dnes Praha), Most, Sokolov, Liberec, Plzeň, Příbram (zrušen), Trutnov (dnes Hradec Králové), Brno a Ostrava.

Závěrem

Právní úprava státní báňské správy vzniklá v roce 1988 není otázkou historie, ale je i dnes základem pro funkční strukturu státních úřadů, které plní úkoly na úseku vrchního dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci a bezpečností provozu v hornictví, dále úkoly v oblasti výbušnin, v případech využívání nerostného bohatství atd. Úkoly orgánů státní báňské správy se však nepojí pouze se zákonem č. 61/1988 Sb., ale také se zákonem horním, se zákonem o těžebních odpadech, se zákonem o označování a sledovatelnosti výbušnin a s mnoha jinými právními předpisy.

Autor: PhDr. JUDr. Vítězslav Urbanec, Ph.D.
Fotografie: Archiv autora

Diskuze k článku

Článek zatím nikdo nekomentoval. Vložte komentář jako první.

Stránky stavebni-technika.cz používají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. (beru na vědomí)