Tento robustní stroj typických hranatých tvarů vyžadoval pevnou ruku při řízení i údržbě, ale pokud jste mu věnovali péči, byl nezničitelný. Některé pojízdné exempláře ze sedmdesátých a osmdesátých let jsou k vidění ještě dnes; zarostlých a rezivějících vraků je v zemích bývalého sovětského bloku plno. Jaké byly tyto stroje?
Inspirace v Americe
První „stalinec” vyjel z bran Čeljabinského traktorového závodu v roce 1933. Pod označením S 60 (číslo udávalo počet koňských sil pod kapotou) se skrývala licenčně vyrobená modifikace amerického pásového traktoru Caterpillar (SIXTY), konkrétně modelové verze z roku 1924. S přechodem na dieselový pohon byla licence na konci třicátých let prodána na východ. Stroj S 60 byl poháněn karburátorovým zážehovým čtyřválcem (OHV) o obsahu 18 474 cm2, spalujícím lihobenzínovou směs (tzv. „těžký benzín”), nebo dřevoplyn. Jeho výroba probíhala mezi roky 1933–1937. Charakteristická byla pro tento původně zemědělský stroj velká palivová nádrž na boku a absence kabiny, která byla v případě nutnosti nahrazena plátěnou stříškou. Traktor S 60 měl hmotnost 9,5 tuny, třírychlostní převodovou skříň a mechanické brzdy. Se standardní nádrží na 390 litrů paliva se dojezd pohyboval kolem 75 km; rychlost pak mezi 3,9–5,4 km/h. Za pozornost stojí startování stroje pomocí malého benzínového motoru, který se uváděl do chodu ručně pomocí kliky. Pro pomocný startovací motor byla nad hlavní nádrží namontovaná ještě nádrž na 16 l benzinu. Největší objem produkce traktorů S 60 se dostala do Rudé armády; díky výborné průchodnosti terénem a vysokému výkonu na háku se stroje osvědčily zejména jako dělostřelecké tahače.
Vylepšený model S 65, představený v roce 1937, byl prvním sovětským pásovým traktorem s dieselovým pohonem a hranatou kabinou. Záhy po svém uvedení získal tento stroj prestižní ocenění Grand Prix na mezinárodní výstavě v Paříži. Vznětový čtyřválec (OHV; obsah 13 541 cm2) vlastní konstrukce o výkonu 75 koní byl startován zážehovým dvouválcem o výkonu 20 koní a uděloval 11tunovému stroji rychlost 7 km/h. Také S 65 našla uplatnění v armádě, a to jak pro tažení děl, tak pro vyprošťovací a odtahové práce. V tandemu byly tyto traktory používány například k odtahu porouchaných tanků T 34.
Poválečné stroje
První pásové traktory z Čeljabinsku, které se ve velkém objevily také v Československu, jsou modely S 100 a S 60. První z nich měl premiéru v roce 1958 a jeho tehdy velkou novinkou bylo startování pomocného benzínového motoru elektrickým startérem. Typické pro S 100 je široká kabina se zkoseným čelním sklem a v případě buldozerové modifikace také zdvihací lanový mechanismus radlice na bocích stroje. Na podvozku S 100 vznikly různé nástavby, například pojízdné vrtné soupravy nebo soupravy na pokládání kolejí. Menší typ, S 60, je starší (1946); radlice tu byla ovládána lanem z navijáku ze zádi stroje; pozdější verze již měly lanovod v robustních trubkách podél kabiny, jako tomu bylo u S 100. Oba tyto traktory měly již na svou dobu komfortní kabinu, i když (zejména v S 80) musel strojník při rozhrnování občas i stát, aby na pracovní plochu viděl.
Ovládání
Sovětské pásové traktory byly ovládány dvojicí typických vysokých pák, tzv. „rajčáky”. (z ruštiny „ryčak” = páka). Přitáhnutím pravé páky se vypínala spojka pravého pásu a levý pás začal pravý předbíhat. Úplným přitažením došlo k brzdění pásu a k otáčení stroje na místě. Pozdější typy měly ovládání brzd již samostatně (nožní brzdy), pákami se ovládala pouze spojka.
Dochované exempláře
Díky širokému rozšíření najdeme řadu těchto strojů u nás ještě dnes. Jedním z takových unikátů je čtrnáctitunový buldozer T-100 M3, který si do parády vzali otec a syn Fialovy z Vysočiny. Stroj z roku 1970 byl postupně celý rozebrán a zrenovován a ještě dnes občas vyjede do služby. V Rohozné, odkud Fialovi pochází, se například používal k rozhrnování sněhu na polních cestách. Jak říká Eduard Fiala, Stalinec jede jako tank a před ničím se jen tak nezastaví. „Třicet let to stojí v křoví, naleješ tam palivo, nastaruješ a jedeš,” dodává na závěr s úsměvem.
Fotogalerie
