Pojďme společně nahlédnout do tajů historického města, které se pyšní ražbou pražského groše!
Něco málo z historie
Počátky dolování stříbra v Kutné Hoře nejsou doloženy písemnými prameny. Přestože Slavníkovci razili na nedalekém hradišti v Malíně stříbrné denáry již v 10. století, předpokládá se, že zde stříbro netěžili. K objevu rudních žil došlo mnohem později, pravděpodobně až okolo roku 1280. Okolo dolů začaly živelně vznikat hornické osady. Jejich spojením a dalším vývojem vznikla Kutná Hora jako celek městského charakteru.
Bouřlivý rozvoj Kutné Hory jako nejvýznamnějšího báňského centra státu vyvolal potřebu změn v právní oblasti. Král Václav II. (1283–1305) vydal v roce 1300 nový řád Ius regale montanorum (Královské horní právo), který nahradil starší a již nedostačující jihlavské právo z roku 1249. Podle něj měl panovník výhradní právo nakládat s některými nerostnými surovinami a měl nárok na urburu, tedy na podíl z těžby. Zákoník určoval práva a povinnosti báňských podnikatelů, úředníků a dělníků, zakotvil zásady při propůjčkách důlních polí, pojednával o údržbě důlních děl, o převodech mezi majiteli, ale také o soudním řádu. Nový zákoník se stal základem horního práva v řadě evropských i zámořských zemí. V českých zemích platil téměř 600 let, byť s různými doplňky a modernějšími úpravami.
Kutná Hora svým významem soutěžila s Prahou a stala se doslova hospodářským srdcem země. Svědčí o tom např. privilegium Jana Lucemburského z roku 1318, podle kterého nesmělo být město ani zastavováno, ani zcizeno Království českému. Jako doklad politického významu města lze z pozdějšího období uvést volbu Vladislava Jagellonského českým králem, která se uskutečnila ve Vlašském dvoře v roce 1471. O tom, že se Kutná Hora přirozeně stala také kulturním centrem, vypovídají četné dochované movité i nemovité památky.
Kutná Hora byla ve středověku jedním z nejbohatších měst
Obrovské bohatství kutnohorských dolů umožnilo Václavovi II. uskutečnit v roce 1300 významnou mincovní reformu. Volný obchod se stříbrem byl zrušen a stal se královským monopolem. Ražbu mincí, která do té doby probíhala v několika mincovnách různých měst království, soustředil král do Kutné Hory do jediné mincovny sídlící ve Vlašském dvoře. Namísto dosud ražených tenkých plíškovitých brakteátů a dříve obíhajících denárů zavedl ražbu pražského groše o vysoké ryzosti (933/1000) a váze 3,6 g. Tato nebývale kvalitní mince se brzy stala nejpevnější měnou Evropy. Ražba pražských grošů, byť s klesající kvalitou, trvala téměř 250 let, než byla po roce 1547 zcela vytlačena novou měnou – tolarem.
Nejhlubší doly světa
Po vyčerpání svrchních částí ložiska byli těžaři nuceni postupovat do větších hloubek. Přestože důlní a čerpací technika té doby byla jednoduchá, rozsah dolování byl ohromující. Již ve 2. pol. 14. století dosáhly mnohé kutnohorské doly hloubky 400 až 500 m a byly v té době nejhlubší na světě.
Ruda se dobývala ručně, především pomocí želízka a mlátku. Z dobývek se dopravovala na krátké vzdálenosti v necičkách nebo v kožených pytlech. Pro svislou dopravu u šachet se používaly těžní žentoury (trejvy) a u slepých šachtic ruční vrátky (hašply). Voda se z dolů odváděla odvodňovacími štolami, z větších hloubek byla vytahována trejvy v kožených měších. Systémy pump jsou známy až z 16. století.
Kutnohorské doly poskytly odhadem 2 000 až 2 500 tun stříbra. Písemné údaje z předhusitské doby chybí, ale předpokládá se, že za Václava II. byla roční produkce asi 10 tun. Za Jana Lucemburského a Karla IV. klesla asi na 6 tun. Stagnace těžby koncem 14. století přerostla v krizi způsobenou husitskými válkami. K oživení došlo až v druhé polovině 15. století, jehož vyvrcholení spadá do doby panování Vladislava II. Technické potíže a vyčerpání ložiska byly příčinou krize, která začala zachvacovat revír v polovině 16. století. Důlní činnost utichla v roce 1620 opuštěním kaňkovských dolů. Následné pokusy o obnovu těžby stříbra v 17.–19. století skončily pokaždé neúspěchem.
Přijeďte do Kutné Hory a navštivte památky staré hornické slávy
Kutná Hora byla původně jen skupinou menších hornických osad, ale bohatství stříbrných rud záhy způsobilo jejich bouřlivý rozvoj a vznik významného města. Četné doly a haldy hlušiny formovaly jeho prvotní podobu, která však byla postupem času překryta a v současnosti je téměř smazána. Dnešní návštěvník obdivuje architektonické památky, ale většinou si neuvědomí, že jejich vznik by nebyl možný bez bohatství vydobytého ze země před mnoha staletími. Přestože stopy po dolování na území městské zástavby nejsou zřetelné – šachty zanikly a jsou dnes zasypány, haldy byly zarovnány a zastavěny – má Kutná Hora v oblasti hornických památek co nabídnout. Nejznámější a nejatraktivnější z nich je důlní dílo na Oselském pásmu, které je součástí druhého prohlídkového okruhu Českého muzea stříbra. Středověká štola propojovala původně několik dolů a později byla upravena pro odvádění podzemních vod. Její nejstarší části vznikly ve 14. století. Po zániku těžby v areálu města v polovině 16. století upadla v zapomnění a byla objevena až v roce 1967. Od roku 1969 je jediným veřejnosti přístupným důlním dílem v Kutné Hoře. Před vstupem do podzemí si návštěvníci obléknou bílý plátěný plášť s kapucí, který je obdobou perkytle – středověkého oděvu havířů. Vybaveni svítilnou a ochrannou přilbou sestupují do podzemí 35 m hlubokou šachtou. Procházejí štolou dlouhou 250 m, na jejíž trase zhlédnou odbočky do krátkých a velmi nízkých průzkumných chodeb a několik hloubení vedoucích do nižších pater, vesměs zatopených čirou podzemní vodou. Na místech, kde to šířka chodby dovolovala, byly instalovány ukázky důlní výdřevy a starých typů žebříků. Pozornost vzbuzuje také krásná sintrová výzdoba vznikající vysrážením z vody prosakující z nadložních vápnitých vrstev. Díky ní připomínají některé úseky dolu spíše jeskyni. Pro většinu návštěvníků je prohlídka štoly nezapomenutelným zážitkem. Všechny dodnes známé prostory prozkoumali a zmapovali speleologové v posledních dvou desetiletích. Výsledky jejich práce přibližuje stálá muzejní expozice o kutnohorském podzemí v Tylově domě. Pro zájemce o hornickou historii Kutné Hory byla v roce 1998 otevřena naučná Stříbrná stezka, která má dva okruhy, každý 12 km dlouhý. Jižní okruh vede okolo ústí několika štol v údolí říčky Vrchlice a potoka Bylanky. Raritou je několik struskových hald, které jsou pozůstatkem po hutnění stříbrných rud. Největší z nich u Vrbova mlýna překvapí svou zachovalostí. Severní okruh nabízí pohled na hlušinové haldy, které formovaly podobu hornického městečka Kaňk. V sedle mezi dvěma vrcholy stejnojmenného kopce vznikla v důsledku těžby velká propadlina o průměru a hloubce přibližně 30 m. Její stěna představuje nejúplnější geologický profil na Kutnohorsku, kromě toho jsou v ní zřetelné vstupy do zbytku středověkého důlního systému, který nebyl pohlcen propadem. Novodobou historii těžby polymetalických rud připomíná těžní věž na severní straně Kaňku.
Pokud se návštěvník vydá na vycházku na podzim či v předjaří, jistě mu neunikne řada zajímavých detailů, které během léta skrývá vegetace.
