Johann David Starck v kontextu s obcí Hromnice na Plzeňsku

Již v 16. století se začaly objevovat takzvané minerální závody, ve kterých se vyráběla skalice a kamenec. Vrchol této činnosti měl svůj počátek v roce 1792, kdy pan Johann David Starck začal toto sirné impérium rozšiřovat. K tomu ho přivedla potřeba bělení lnu a především krajek. Pan Starck ovládal na Kraslicku více než osm set tkalcovských stavů, a proto potřeboval zdokonalit bělení. Jako mladý odešel do Saska na zkušenou a zjistil, že k dokonalému bělení krajek používají kyselinu sírovou, která však byla drahá. Do té doby probíhal proces bělení následovně. Před rokem 1800 tvořil výhradní oděvní textilii len, jehož zpracování bylo složité. Len se vytrhaný sušil na poli, stonky se zbavily tobolek a listů, dále se dva týdny máčely ve vodě přičemž vlákna získala šedou barvu. Následoval pracný a málo účinný proces bělení s využitím dřevěného popele (potaše), zakysaných otrub, kyselého mléka nebo podmáslí, navíc byl časově velice náročný a pracný. Z tohoto důvodu je zcela pochopitelný až neuvěřitelný rozvoj výroby české dýmavé kyseliny sírové, zvané oleum, která tento proces vyřešila.

V lomu těžená břidlice byla vytahována na povrch těžním strojem, umístěným ve 13,3 m vysoké těžní věži v severním sousedství lomu, pod ní byla těžní jáma a z náraziště překop do lomu. Vpravo od věže je kotelna a zcela vpravo cechovna, dnes přestavěná na obytný dům. Vytěžená břidlice byla na terénu umísťována na haldy situované okolo lomu a louhována.

Johann David Starck

Johann David Starck se narodil v Kraslicích 1. 5. 1770 jako nejstarší z pěti dětí. V roce 1837 byl za své zásluhy o rozvoj hornictví a průmyslu povýšen do šlechtického stavu s právem používat přídomek Edler von. Zemřel 10. listopadu 1841 v Praze a firmu po něm převzal jeho syn Johann Anton Edler von Starck.Aktivita firmy se soustředila především na Falknovsko (Sokolovsko), kde těžil uhlí a vyráběl v minerálních závodech výrobky na bázi síry, stejně jako na Plzeňsku a také provozoval uhelné doly, vyráběl nádoby na kyselinu ve vlastních závodech. Snažil se být ve všem soběstačný. Na Sokolovsku zpracovával kyzové uhlí s obsahem pyritu (FeS₂) a na Plzeňsku kyzové břidlice. Lokalit, kde působil, bylo mnoho, doslova desítky, jen na Plzeňsku jich bylo 49 a na Sokolovsku 7. Jednu z nejvýznačnějších lokalit představovala Hromnice na Plzeňsku, o které se stručně zmíním.

Pohled na průmyslový komplex v Hromnici ze svahu od západu v roce 1872.

Hornická a průmyslová činnost v Hromnici, závod svatého Jakuba

První zmínka o huti na výrobu kamence a s ní spojeném dobývání kyzových břidlic v Hromnici pochází z roku 1578, další vývoj představovala změna majitelů, v roce 1623 ji získal plasský klášter, v roce 1786 pan Jordán a majitelé se dále střídali, až nadešel rok 1802, kdy se stal majitelem Johann David Starck. Ten záhy poznal, že výroba kamence se nevyplácí, proto zde začal vyrábět vysoce kvalitní vitriolový kámen, polotovar k výrobě dýmavé kyseliny sírové „olea”. Ten byl tak kvalitní, že poskytoval 50–53 % olea zatím, co ostatní lokality v okolí Berounky jen 43–46 %. Protože výroba byla energeticky náročná, začal Johann David Starck otevírat černouhelné doly v Kaznějově a v sousedním polesí Spálenka, počínaje rokem 1809. V té době začala firma stěhovat svou výrobu do místa těžeb uhlí především do Kaznějova, na Břasy a na Sokolovsku z Kraslic do Svatavy. Proto byla v roce 1824 v Hromnici výroba olea ukončena a přenesena na Břasy. V Hromnici se nadále vyráběl pouze polotovar k výrobě olea, vitriolový kámen, který byl dovážen ke zdroji uhlí do minerálních závodů na Břasy a do Kaznějova. Břidličný lom v Hromnici byl neustále prohlubován, nejprve odvodňován gravitačně štolou do Hromnického potoka (ta je dnes vysoko ve stěně lomu patrná) a později po dalším zahloubení novou štolou do řeky Třemošné. Ta je dnes zavalená, přesto je její ústí v terénu patrné podle výronu důlních vod. Vytěžená břidlice se umísťovala na haldy podmazané jílovitou zeminou, ty se zkrápěly vodou a louh se postupně svařoval až na vitriolový kámen. Postupný rozvoj je pochopitelný, bělení látek oleem trvalo 10 až 15 hodin a výsledek byl dokonalý, zatímco dřívější bělení probíhalo ve čtyřech fázích po dobu cca 250 hodin s podstatně horším výsledkem. Postupný pomalý úpadek starckova impéria nastával od roku 1875 vlivem vynálezu katalytického kontaktního způsobu výroby kyseliny sírové. V roce 1885 byla společnost transformována na akciovou společnost s názvem „Dolové a průmyslové závody, dříve Johann David Starck”, se sídlem v Dolním Rychnově u Sokolova. Tato společnost v roce 1945 ovládala 50 % těžby hnědého uhlí v sokolovské hnědouhelné pánvi a spolu se znárodněním zanikla. Právním nástupcem se staly Falknovské hnědouhelné doly a briketárny.

Fotogalerie