RENOMAG

Dolování na Jihlavsku

Zveřejněno: 18. 11. 2016

Ve třináctém století se Jihlava stala centrem rozsáhlé oblasti těžby polymetalických rud v centrální části Českomoravské vrchoviny, pro kterou se vžil název „jihlavský rudní revír“. Celá oblast s nálezy se nacházela v bezprostředním okolí později založeného královského města Jihlavy a sahala na severu až k Polné, na jihu k Třešti, na západě k Vyskytné a na východě k Lukám nad Jihlavou.

Dolování na Jihlavsku
Štola sv. Jana Nepomuckého u Hybrálce (foto D. Zimola).

Podle archeologických i písemných pramenů došlo k objevu stříbrných rud někdy ve třicátých letech 13. století, což vyvolalo v celé střední Evropě „stříbrnou horečku” a na Jihlavsku se začínají objevovat horníci především z německy hovořících zemí, kteří již mají zkušenosti s dobýváním drahých kovů. O „zmnožení Němců v Čechách” a dnes bychom řekli o jisté migrační vlně ze západu nám v roce 1249 zanechal zprávu kronikář až ze vzdáleného alsaského města Colmaru. Specialisty na dolování a zpracovávání drahých kovů, především však stříbra, zval nejen na Jihlavsko, ale i do dalších částí země sám panovník, tedy především Václav I. a poté i jeho syn Přemysl Otakar II. Díky této tzv. hornické kolonizaci zůstává Jihlava a její okolí až do 20. století převážně německá, což se projeví např. po první světové válce neúspěšnou snahou připojit tzv. Jihlavský jazykový ostrov (Iglauer Schprachinsel) k Rakousku.

Archeologický výzkum zahloubeného domu na Starých Horách u Jihlavy v roce 2006 (foto D. Zimola).
Archeologický výzkum zahloubeného domu na Starých Horách u Jihlavy v roce 2006 (foto D. Zimola).

Historie dolování barevných kovů a jiných nerostných surovin

Dolování barevných kovů a jiných nerostných surovin, jako např. grafitu nebo později v 19. století průmyslově využívaného draselného živce, probíhalo s přestávkami prakticky od 13. až do 20. století. Nejvíce vyhledávané stříbrné rudy obsahovaly v průměru 100 g stříbra na tunu rudy a za celou dobu těžby se zisk odhaduje na 200 až 488 tun čistého stříbra. Období největší slávy zažívá jihlavské dolování ve 13. století, ještě před objevem bohatších nalezišť u Kutné Hory. Na Jihlavsku se v této době pracuje na nejbohatším zrudnění – tzv. starohorském couku táhnoucím se na severozápadním okraji Jihlavy od Pístova do Starých Hor. Právě Staré Hory u Jihlavy představují v současné době nejlépe prozkoumanou lokalitu na Vysočině. Více jak deset let trvající záchranné archeologické výzkumy v dnes zastavěné příměstské části přinesly řadu poznatků o struktuře středověké hornické aglomerace, která se skládala z vlastních pozůstatků dolů, hornického sídliště s obytnými stavbami a zpracovatelskými areály s místy pro roztloukání rudy, tavícími pecemi apod. Běžný život středověkého horníka dokládají četné nálezy železných nástrojů, jako jsou želízka, mlátky nebo motyky, ale i předměty denní potřeby jako např. keramické nádoby a kahany, zlomky skleněných pohárů nebo drobná bronzová kování v podobě oděvních přezek.

Model královského horního města Jihlavy v 15. století podle F. Hoffmanna (foto P. Lajtkepová).
Model královského horního města Jihlavy v 15. století podle F. Hoffmanna (foto P. Lajtkepová).

Důležité nálezy mincí

Pro datování archeologických situací jsou důležité nálezy mincí. V případě Starých Hor jsou to především denáry fenikového typu a mladší brakteáty, které byly raženy v jihlavské mincovně až do měnové reformy Václava II. na počátku 14. století, kdy byla ražba nové měny – pražského groše – soustředěna do Kutné Hory. Ani po přemístění jihlavské mincovny do areálu centrální mincovny ve Vlašském dvoře, jak nám dokládá jihlavský znak s ježkem a nápisem IGLA, jihlavské mincování zcela nezaniklo. V 15. století se zde razily malé čtverhranné městské mince a občas i kontramarkoval značkou v podobě ježka oficiální stříbrný groš. Už ve 14. století se však začíná projevovat úpadek hornické činnosti nejen v důsledku konkurence vydatnějších nalezišť na Kutnohorsku, ale také díky přírodním vlivům. Z písemných pramenů se dozvídáme o potížích se spodní vodou a dokonce i o zemětřesení, které poničilo jihlavské doly ve 20. letech 14. století. Na sklonku středověku nepřála důlní podnikatelské činnosti zase politická situace. Hlavně časté války v 15. století nedovolovaly větší investice a významně omezovaly také obchod.

Nálezy keramiky a stříbrného denáru z roku 1247 ze Starých Hor (kresba E. Šámalová – Bílková).
Nálezy keramiky a stříbrného denáru z roku 1247 ze Starých Hor (kresba E. Šámalová – Bílková).

Zásady horního podnikání

Co bylo pro báňské podnikání nejen na Jihlavsku, ale prakticky pro celou střední Evropu nesmírně důležité, bylo písemné vyjádření zásad horního práva (tzv. jihlavské městské a horní právo), které bylo postupně sepisováno v jihlavské městské kanceláři od poloviny 13. století. Jihlava tak dala světu na několik staletí zásady horního podnikání a prostřednictvím horního soudu pak ovlivňovala nalézání práva v dalších hornických oblastech. O jihlavské právo projevila zájem i další města a horní střediska nejen v českých zemích (Kolín, Čáslav, Kutná Hora, Německý Brod, Chrudim, Jílové, Sezimovo Ústí, Kašperské Hory, Měděnec, Rýmařov, Opava, Zlaté Hory), ale i v zahraničí (saský Freiberg, Schneeberg, Annaberg, Žitava, Banská Štiavnica nebo Sibina v Sedmihradsku).

Pergamenová listina jihlavského horního práva (foto MZA SOKA Jihlava).
Pergamenová listina jihlavského horního práva (foto MZA SOKA Jihlava).

Kutací aktivity neutichly ani v novověku

Provoz dolů však výrazně ovlivňovala celková ekonomická situace, především tržní cena kovu ovlivněná dovozem levného stříbra z jižní Ameriky v 16. a 17. století. Na jihlavských dolech se to projevilo pokusy o obnovení těžby na starých dílech, které většinou končily krachem. Příkladem za všechny může být příběh Valtena Windische původem z Annabergu, který požádal v roce 1565 městskou radu o propůjčku dolu „na bílé haldě” u Malého Beranova. Jeho působení však nemělo dlouhého trvání, neboť již v roce 1567 byl v Jihlavě obviněn ze zabití jistého lékaře, jehož tělo údajně hodil do šachty, a uvězněn. O dalším Windischově osudu prameny mlčí. Že jeho podnikání muselo být ztrátové, nám dokládá žádost vdovy Marty o ochranu před manželovými věřiteli z roku 1580. Neúspěchem skončily i pokusy o obnovení zašlé slávy jihlavských dolů v 18. století. Mezi léty 1713 a 1736 působilo na dolech u Rančířova, Malého Beranova a Hruškových Dvorů těžařstvo kverků z Jihlavy, Brna a Vídně, v jehož čele stál jihlavský měšťan Georg Franz Ludwig Kharner z Löwensfeldu. Do podniku produkujícího stříbro, měď a olovo byly investovány značné sumy peněz, ale jeho bankrotu nezabránily ani dotace poskytnuté císařem Karlem VI. a dvorskou komorou. Labutí písní jihlavského dolování polymetalických rud se v sedmdesátých letech 18. století stává ražba štoly sv. Jana Nepomuckého v údolí Smrčenského potoka pod Hybrálcem. Veškeré práce utichly v roce 1783 za vlády Josefa II.

Ústí šachty sv. Jiří pod vrchem Rudný u Zborné (foto D. Zimola).
Ústí šachty sv. Jiří pod vrchem Rudný u Zborné (foto D. Zimola).

Obdivujeme stará důlní díla

Dnes můžeme obdivovat stará důlní díla v okolí Jihlavy na dvou hornických naučných stezkách. Menší okruh v lesní krajině pro pěší se nachází u obce Zborná pod vrchem Rudný (dříve Schatzberg) se zbytky někdejší rozhledny, která vyhořela během druhé světové války a poté již nebyla obnovena. Pomyslným středem naučné stezky je ústí šachty sv. Jiří, ke které byla v 16. století přiváděna voda náhonem ze Zlatého potoka (Goldbach). Ta posloužila k pohánění dřevěného vodotěžného kola zmáhajícího vodu i vytěženou rudu z šachty. V roce 1592 zde horníci čerpali vodu po třicet dní a nocí tak, aby hladinu spodní vody udrželi v hloubce 60 m. I toto dílo však bylo pro malý výtěžek nejprve v 17. a poté i definitivně v 18. století opuštěno. Delší trasa nás zavede krásnou krajinou ze Zborné k důlnímu dílu Trpaslík (Zwergloch) na katastru obce Hybrálec, dále k dolům u Bílého Kamene a nakonec k pozůstatkům středověkého dolování nad obcí Rounek v okolí vrchu U Sv. Antonína (629 m n. m.). Celá stezka měří přibližně 10 km a jednotlivé lokality jsou dosažitelné na kole nebo autem.

Vodotěžný náhon u Zborné (foto D. Zimola).
Vodotěžný náhon u Zborné (foto D. Zimola).

Muzeum Vysočiny Jihlava

S nerostnými surovinami těženými na Českomoravské vrchovině a jejich zpracováváním se můžeme seznámit v expozicích Muzea Vysočiny Jihlava. Do sklepních prostor středověkého měšťanského domu na Masarykově náměstí č. 58 může návštěvník sjet na kůži po dřevěné skluzavce, jak to dělávali horníci v šachtách. Makety důlních děl – šachet a štol dokreslují zvuky hornických nástrojů želízka a mlátku, jež jsou kromě dalších hornických nástrojů, předmětů denní potřeby a modelů báňských zařízení prezentovány ve vitrínách umístěných podél stěn kamenného gotického sklepa. Vyvrcholením celého procesu zpracování stříbronosných rud byla ražba mince, kterou lze vyzkoušet v imitaci jihlavské středověké mincovny. Na expozici Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině navazuje stálá expozice Gotická Jihlava představující postupné osídlování Jihlavska a výstavbu královského města Jihlavy. Zde můžeme kromě mnoha zajímavých archeologických nálezů obdivovat i věrnou kopii slavného jihlavského městského a horního práva i s pečetěmi.

Jihlavská mincovna v expozici Muzea Vysočiny Jihlava (foto D. Zimola).
Jihlavská mincovna v expozici Muzea Vysočiny Jihlava (foto D. Zimola).

Stříbrná Jihlava 2016 – Mezinárodní konference

Jednou za tři roky pořádá Muzeum Vysočiny Jihlava spolu s dalšími partnery pravidelná setkání montanistů, historiků, archeologů a geologů z celé Evropy. V letošním roce se Mezinárodní konference k dějinám starého hornictví a hutnictví – Stříbrná Jihlava 2016 uskutečnila v prostorách Krajského úřadu Kraje Vysočina za účasti badatelů z Německa, Itálie, Slovenska, Polska, Švédska a pochopitelně i z Česka ve dnech 6.–8. října. Odborníci na dolování nerostných surovin se ve svých příspěvcích vydávaných v časopise Acta rerum naturalium zabývají především prezentací zkoumaných báňských regionů a vyhodnocováním montánních písemných, archeologických a gelogických pramenů. Součástí konference jsou již tradičně exkurze po starých hornických památkách do okolí Jihlavy, které si zasluhují nejen vědeckou pozornost, ale také památkovou ochranu.

Model stoupy na drcení rudy v expozici Muzea Vysočiny Jihlava (foto P. Lajtkepová).
Model stoupy na drcení rudy v expozici Muzea Vysočiny Jihlava (foto P. Lajtkepová).

Tradice pořádání slavnostního průvodu

S dolováním na Jihlavsku souvisí i pravidelně pořádaný jihlavský havířský průvod, jenž byl od konce 19. století součástí svatojánského průvodu ke kostelíku sv. Jana Křtitele v minulosti považovaného za hornickou svatyni. Od roku 1999, kdy byla v novodobých dějinách obnovena tradice pořádání slavnostního průvodu, se do havířských kostýmů každé dva roky převlékají desítky malých i odrostlejších dětí, aby představily jednotlivé hornické profese od vyhledávačů rudy až po důlní úředníky. Za slavnostních výstřelů z děla vycházejí malí permoníčci z jihlavského podzemí na centrálním náměstí a defilují v jihlavských ulicích. I když se v jihlavském podzemí, ze kterého havířský průvod vychází, nikdy netěžily drahé kovy, stojí za návštěvu i tento labyrint sklepů a spojovacích chodeb s výstavou starých hornických nástrojů a tajůplnou svítící chodbou.

Důvodů k návštěvě Jihlavy a jejích památek je tedy mnoho, určitě se zastavte!

Havířci jihlavského havířského průvodu v roce 2013 (foto D. Zimola).
Havířci jihlavského havířského průvodu v roce 2013 (foto D. Zimola).
¹) Redakčně upravila Jitka Shrbená
Kontakty:
Muzeum Vysočiny Jihlava, p.o
Masarykovo náměstí 55, 586 01 Jihlava
Tel.: +420 567 573 880
E-mail: muzeum (zavináč) muzeum (tečka) ji (tečka) cz
http://muzeum.ji.cz/
(aktualizace kontaktu: 1. 11. 2016)
Autor: Mgr. David Zimola, archeolog Muzea Vysočiny Jihlav
Fotografie: viz popisky

Diskuze k článku

Článek zatím nikdo nekomentoval. Vložte komentář jako první.

Stránky stavebni-technika.cz používají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. (beru na vědomí)