Hornické slavnosti a zvyklosti
Hornická zkřížená kladívka se dostala do mnoha městských a obecních znaků, tradice hornictví nám připomínají také slavnostní hornické uniformy, hornické hole – švancary, horničtí patroni, pozdrav „Zdař Bůh!” a celá řada písní a zvyklostí. Nejstarší zvyklostí je bezpochyby akt příjímání nových členů do hornického cechu. Nejvíce viditelnou stavovskou zvyklostí byly a jsou především hornické slavnosti nebo svátky, jejichž kořeny pocházejí ze středověku.
Kladenský kamenouhelný revír je oproti jiným velmi mladý. Rozvoj těžby se plně rozvinul až na konci druhé poloviny 18. stol. a o tradicích se nedalo v počátcích příliš mluvit. Do Kladna přicházeli horníci především z Příbramska, kde se hornické slavnosti rozrostly do takové šíře a byly provázeny tak ustáleným ceremoniálem, že se staly jednou z nejvýraznějších složek charakterizující tamní společenský život. Není tedy divu, že se v Kladně hornické slavnosti začaly pořádat také, a že dosahovaly v určitém období srovnávající úrovně. Výjimečné postavení horníků se projevovalo i tím, že při této příležitosti vystupovali horníci jako organizovaný celek. Hornický stejnokroj, upravený podle pracovní hierarchie, byl důležitým doplňkem jejich hromadného vystoupení, navíc vše doplňovaly mnohačlenné hornické kapely. Hornické slavnosti pořádané buď na svátek hornického patrona sv. Prokopa nebo na svátek Božího Těla, byly tedy především velkou podívanou a společenskou událostí jak pro horní panstvo, tak horní obyvatelstvo.
Nejvýraznější změna slavností
Společenské změny po rozpadu Rakouska Uherska a vzniku první Československé republiky ovšem dopadaly i na způsob oslavy a dobu jejího konání. Nejvýraznější změnou hornické slavnosti prošly po druhé světové válce, kdy se dokonce změnil zcela jejich význam. Nepopiratelným úkolem slavností bylo upevňovat stavovské sebevědomí horníků, zbožnost se však do nově nastoleného systému příliš nehodila. Univerzálním pokračovatelem slavností se měl stát tzv. Den horníků, který probíhá ve významných báňských revírech dodnes.
Oslavy Dne horníků na Kladensku
Celostátní Den horníků byl poprvé určen na 9. září 1949, k oslavě 700. výročí vydání jihlavského horního práva, našeho nejstaršího písemného souboru právních zásad v hornictví. Den horníků byl na Kladensku v počátku záležitostí samotných dolů. Slavnostní schůze byly pořádány na jejich slavnostně vyzdobených nádvořích, které navštěvovali významní politici nebo hosté. Zpravidla bylo v této výjimečné příležitosti promluveno k nejinak než úspěšnému splnění závazků nebo plánů, zapisováno do nově zakládaných kronik Dolu Nosek, Gottwald nebo Zápotocký a předána ocenění. Následné společenské večery byly pořádány v kulturních domech nebo sálech nejbližší obce. Podle pamětníků se na ně většinou dlouho vzpomínalo. Opravdu vysoká ocenění byla předávána z rukou samotných prezidentů ve Španělském sále Pražského hradu. Program oslavy se v průběhu let moc neměnil. Co se měnilo, bylo místo konání oslav vlivem koncentrování dolů v jeden závod. Překvapivě dostál změn také název dne, a to hned několikrát. Počáteční Den horníků nesl od roku 1960 také název Den horníků a hutníků, či byl oslavován v 80. letech jako Den horníků a energetiků. Možná právě rozšiřování působnosti svátku na jiné než hornické povolání, znamenalo první programovou změnu v průběhu akce. Doly byly nadále slavnostně vyzdobeny, ocenění nejlepších pracovníků nebo kolektivů regionální úrovně bylo ale konáno pod patronací podniku ve velkých společenských sálech. Konkrétně v Kladně bylo využíváno Dělnického nebo Lidového domu na dnešním náměstí Svobody. Po dostavbě kulturního domu Spojených oceláren n.p. na Sítné v roce 1973, už byla tato událost pouze interní záležitostí, stejně jako následný společenský večer. Musíme ovšem podotknout, že proti tomuto jistému druhu elitářství se stával hornický svátek čím dál více veřejnou akcí s bohatým programem, na kterém účinkovali populární herci a zpěváci té doby. Místem pro setkání celých hornicko-hutnických rodin se stával atletický stadion na Sletišti. V rámci státní podpory těžkého průmyslu nebyl problém do Kladna přilákat i velké hvězdy, o kterých si v jiných regionech mohli nechat jenom zdát. Velkou návštěvnost si tento den kupodivu zachoval i po roce 1989. Soumrak pro Den horníků nastal zanedlouho, stejně jako pro celé kladenské hornictví. Odpadla vyznamenání nejlepším pracovníkům nebo kolektivům, docházelo k uzavírání dolů, snižovala se finanční účast podniků a po krachu ocelárenského gigantu Poldi už nebylo vlastně co oslavovat. Den horníků byl přetransformován v Den města Kladna, který přetrvává jako široká společenská oslava města dodnes.
Areál Hornického skanzenu Mayrau
Snaha o násilnou změnu hornických tradic způsobila nemalé ztráty hodnot, které se již velmi těžko obnovují. Přes všechny obtíže spojené s udržením tradic a uchováním kontinuity se podařilo svátek probudit v areálu Hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích. Klub přátel hornických tradic Kladno o.s. pořádá Den horníků od roku 2001 nejprve ve spolupráci s Hornickým muzeem OKD a.s. v Ostravě a pak Sládečkovým vlastivědným muzeem v Kladně.
Můžeme po 14 letech říci, že je akce už tradiční?
Každým rokem přiláká na bývalý důl přes pět set návštěvníků. Každým rokem se také představuje něco nového, co obohatí expozice např. zprovoznění parního těžního stroje Ringhoffer z roku 1905 nebo kovárny z roku 1910. Pro skanzen je Den horníků také výjimečný vernisáží nové výstavy o industriálních památkách nebo umění. Dlouhodobě se akce účastní Hlavní báňská záchranná stanice Praha, která nabízí ukázku záchranářské techniky a umožňuje dětem slanit z mostní konstrukce jámových budov. Největší atrakcí loňského Dne horníků byl příjezd osobního vlaku do areálu skanzenu po obnovené železniční vlečce, letos byla poprvé zpřístupněna tzv. stará řetízková šatna s unikátním krovem. Velmi úspěšný byl hornický den i s oživlým skanzenem, kde bylo možné v čajovně vyfasovat čaj a dalo se popovídat se strojníkem, který těžní stroj řídil 40 let. Základním principem akce je přivítat bývalé pracovníky kladenských dolů, jejich rodiny a přátele. Den horníků si nehraje na hudební festival ani si nepotrpí na vyznamenání. Poslechnout si hornickou dechovku, či jinou kapelu, pobavit se, prostě si den užít trochu jinak v krásné industriální památce. V zásadě je snahou udržet některé hornické tradice, zahájit proces jejich obnovování nebo dokonce vymyslet tradice nové.
Přijeďte se podívat do obce Vinařice u Kladna, kde můžete navštívit nejen každoroční Den horníků, ale i unikátní Hornický skanzen Mayrau, pobočku Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně, a zde si v prostorách bývalého dolu připomenout historii těžby černého uhlí na Kladensku.
