SGEF - Financování stavební techniky
Dnes je 18.10. – svátek slaví Lukáš

Cesta k Dháčkům. Přesun výroby Poclainů do Dubnice nad Váhom a jejich dobová konkurence

Zveřejněno: 26. 9. 2019

Kolové rýpadlo TY45, tedy licencovaný francouzský Poclain, se v Československu nejprve vyrábělo v letech 1972–1980 ve slovenském závodu v Martině. Nyní se zaměříme nejen na další osud těchto populárních strojů, tentokráte v souvislosti s produkcí v Dubnici nad Váhom, ale podíváme se ještě na jeden unikátní projekt, spojený s obdobím výroby rýpadla v Martině. Zmíníme i dobovou tuzemskou „konkurenci“.

TY45.2 vlevo a DH 113 vpravo v uhelných skladech – na první pohled nerozeznatelné. (foto z archivu autora)

Projekt s názvem DHX

Pro kompletní výčet historie rypadel v Martině musíme ještě zmínit projekt DHX, jehož výzkum probíhal v letech 1974–1975. Šlo o hydraulické pásové rypadlo o objemu lopaty 0,63 m3, pro které bylo plánováno označení DH 211. Údajně měl být otočný svršek přejatý z kolového rypadla EO-4321 vyráběného v SSSR, ale například motor se plánoval nahradit tuzemským Zetorem 8002 o výkonu 65,6 kW / 88 HP. Pásový podvozek měl být z Martina. Funkční vzorek byl postaven na podvozku pásového rypadla UDS 110p, ovšem jako pásová verze rypadla EO-4321 nevypadal, spíše se vzorek podobal rypadlům UNEX. Kromě pásové verze se počítalo také s kolovou verzí, která měla být původně na podvozku Tatra 813 4×4, ten však měl být řízen z otočného svršku. Jednalo se tedy pouze o podvozek bez kabiny. Označení takového rypadla mělo být DH 212. Jestli i zde došlo k výrobě alespoň funkčního vzorku bohužel nevíme. Blížil se také konec výroby T813 v Kopřivnici, a tak bylo dále počítáno s automobilovým podvozkem Tatra 815. V roce 1976 započal vývoj rypadla, ale ihned následujícího roku byl celý projekt přesunut do ZŤS-VVÚ Zvolen, kde vývoj pokračoval a později vyústil v rypadla DH 214 a DH 311, která se vyráběla v ZŤS Detva, přesněji v závodu Tisovec.

Konkurence v době zavedení licenční výroby

V druhé polovině šedesátých let, kdy poptávka po rypadlech s menšími objemy lopat nezadržitelně rostla, u nás Poclainy neměly mnoho konkurence. Značná část tuzemských rypadel byla tehdy lanová, což už samo o sobě stačilo, protože od lanové koncepce rypadel menších objemů lopat se začínalo pozvolna ustupovat. Přesto však uveďme možné konkurenty, na jejichž výčtu je dobře patrná mezera, kterou rypadla z Francie na dlouhá léta vyplnila. Jako první jmenujme automobilová rypadla z Detvy na podvozku Tatry (typy D030a, D031a či D032a) nebo i menší lanová rypadla na pásovém podvozku ze strojíren v Uničově (typy D 051, D 061, D 062, D 063) a také později, od roku 1970 i první hydraulická rypadla DH 101. Avšak všechny jmenované typy můžeme těžko srovnávat, protože objemy jejich lopat ve většině případů začínají až od 0,5 či 0,6 m3, navíc ani zdaleka nenabízely takovou paletu příslušenství jako Poclain.

Poptávku se však snažili aspoň z části pokrýt i někteří domácí výrobci, žádný z výrobků však nebyl plnohodnotným řešením. Zajímavé výrobky představilo ČKD, které se pustilo do výroby jeřábů s vlastním automobilovým podvozkem a mezi přídavná zařízení těchto jeřábů patřilo i rýpací hydraulické zařízení – jednalo se o typy Elan SD 080 a Elan SD 100. Konstrukce těchto jeřábů však nebyla uzpůsobena pro dlouhodobé nasazení jako rypadlo. Určitou snahu o vyplnění mezery projevil také závod v Detvě se svým nakladačem HON, ke kterému se taktéž dodávaly podkopová ramena s lopatami. Další konkurencí pro Poclainy mohly být i traktory s pracovním ústrojím pro rýpání, záměrně nezmiňujeme traktor-bagry nebo rypadlo-nakladače (ty se k nám začaly dostávat až v pozdějších letech), aby nedošlo k mylné představě o těchto strojích – jednalo se tehdy skutečně hlavně o upravené traktory s hloubkovou lopatou vzadu a radlicí pro hrnutí dopředu. U nás vyráběl Stavostroj modely DH-011 a DH-012 na traktorech Zetor a ve větší míře se dovážel hlavně Bělorus E 153. Pozvolna se k nám tehdy začal dostávat také nakladač Fortschritt T 174 z NDR, po přečepování ramena se však dal použít i pro hloubkové rýpání. Co se týče dovozu, je vhodné ještě doplnit lanová rypadla z Ruska, a to s pásovým i kolovým podvozkem. Platí pro ně však to samé co pro domácí lanové typy.

A tak padlo rozhodnutí o dovozu rypadel do ČSSR, jako politicky nejpřijatelnější se ukázala Francie a světově proslavená firma Poclain. Od roku 1968 se tedy na našich stavbách začaly ukazovat stroje značky Poclain a o pár let později, na základě dobrých zkušeností, byla zahájena licenční výroba těchto strojů.

Konkurencí pro Poclainy byly ve své době také nakladače HON. Na snímku HON 051 z roku 1969 Stanislava Kosnettera, který je dodnes v provozu. (foto z archivu Stanislava Kosnettera)
Konkurencí pro Poclainy byly ve své době také nakladače HON. Na snímku HON 051 z roku 1969 Stanislava Kosnettera, který je dodnes v provozu. (foto z archivu Stanislava Kosnettera)

Výroba v Dubnici nad Váhom (1977–1998)

Historie strojíren v Dubnici sahá až do první republiky, kdy bylo rozhodnuto, že právě zde bude vybudován záložní podnik Škody Plzeň. Později v Dubnici fungovalo několik strojírenských podniků a o seskupení a reorganizaci se postaral až vznik VHJ ZŤS, do které patřily strojírny v Dubnici od samého začátku, to znamená od roku 1965. Závod v Dubnici patřil k významným výrobcům vojenské techniky v Československu, vyráběly se zde například raketomety GRAD, bojová vozidla pěchoty, minomety, houfnice, věžové komplety tanku T72 a další části různých zbraní, popřípadě i munice. Pro civilní sektor se zde vyráběly hydraulické prvky a agregáty, jednoúčelové obráběcí stroje, válcovací stroje, hydraulická rypadla, vysokozdvižné vozíky, manipulátory, rolby Mulda, sněžné skútry či lisy pro gumárenský průmysl.

Zahájení výroby rypadel v Dubnici bylo poměrně složité. Pro začátek uveďme, že s přestěhováním výroby souvisela také modernizace rypadel, která se projevila na jejich označení. Paleta výrobků se tak skládala z typů TY45.2, TC45.1 a TY2P (tento typ dosud u nás nebyl vyráběn, proto se ani jeho označení nezměnilo). Jejich odlišnosti oproti původním modelům jsou uvedeny dále v textu. Pro výrobu rypadel byly původně přiděleny prostory závodu 01. Plán na rok 1977 byl vyrobit pět rypadel TY45.2 a pět rypadel TC45.1, ovšem to se ukázalo jako nemožné, protože krom stěhování bylo třeba v Dubnici vybudovat novou výrobu rypadel v podstatě od nuly. Budovala se technická a technologická část výroby a bylo také nutné vyčlenit potřebný počet pracovníků pro toto nové odvětví. Nakonec se v roce 1977 podařilo vyrobit pouze jeden kus rypadla TY45.2. Další rok se však nevyvíjel o moc lépe, bylo totiž rozhodnuto o dalším stěhování výroby, tentokrát do závodu 02 a plán se tak opět nepodařilo splnit, vyprodukováno bylo 210 rypadel TY45.2.

Stejně jako v Martině, tak i v Dubnici dochází tento rok ke změně názvu, opět se jedná o připojení zkratky ZŤS. Výroba rypadel se naplno rozbíhá až v roce 1979, kdy bylo dosaženo 406 vyrobených kusů. V následujícím roce na začátku listopadu byl vyroben už tisící kus rypadla TY45.2, který byl vystaven u hlavní vrátnice závodu. Další změny však na sebe nenechávaly dlouho čekat. Blížil se totiž konec platnosti licence Poclain, a tak začal tehdejší VVZ1) ZŤS Martin v kooperaci s VUHYM2) Dubnica nad Váhom pracovat na inovaci rypadel. Původně však na tomto úkolu pracovala skupina pracovníků v projekci a konstrukci dubnické válcovny. Hlavním cílem bylo zefektivnit výrobu rypadel. Úpravy se tedy týkaly zjednodušení rámu podvozku a výložníku, obou náprav, hydrostatického pojezdu a všech hydraulických prvků rypadla. Změnily se také technologické postupy výroby některých částí – například místo svařenců se začaly dělat odlitky. Na konci této modernizace stály nové modely rypadel DH 111, DH 112 a DH 113. Pojďme se však ještě na chvíli vrátit k modernizovaným rypadlům řady T z Dubnice.

Častý pohled na vysloužilé TY45.2 u zemědělských podniků. Vyrobeno bylo v červenci 1980 a bylo osazeno ještě starším provedením chladiče oleje ve spodní části pravé strany otočné nástavby. (foto z archivu autora)
Častý pohled na vysloužilé TY45.2 u zemědělských podniků. Vyrobeno bylo v červenci 1980 a bylo osazeno ještě starším provedením chladiče oleje ve spodní části pravé strany otočné nástavby. (foto z archivu autora)

Technická data třístopého rypadla TY45.2 (výr. ZŤS Dubnica nad Váhom)

Tento model je téměř shodný s již popsaným typem TY45. Jedinými změnami byly silnější a novější motor Zetor 6901 o výkonu 46 kW / 61 HP při 2000 ot/min a elektrický okruh 24 V. Nastaly také drobné kosmetické úpravy v podobě nápisu na odlitku závaží nástavby a barvy kabiny – ta už nebyla béžová, ale bílá. Tato změna barevnosti pravděpodobně nastala už dříve v Martině, avšak nepodařil se nám najít žádný jednoznačný důkaz o tom, kdy to bylo. Stroje s původním nátěrem jsou velkou vzácností a rozpoznat béžovou a bílou je na mnohých barevných dobových fotografiích také problém. Každopádně je jisté, že v Dubnici se už osazovaly jen bílé kabiny (samozřejmě dveře zůstaly červené). Dá se však předpokládat, že i ostatní výše uvedené změny se mohly týkat i posledních kusů z Martina, bohužel se nám to však nepodařilo ověřit. Celkem bylo vyrobeno 1 116 kusů tohoto rypadla, přičemž cena jednoho stroje v roce 1978 byla 401 000 Kčs.

Dnes už vzácný kousek rypadla TC 45.1 označeného jako TC45 nejspíše z toho důvodu, že výroba TC45 byla zanedbatetelná (1 kus). Kabina a výložník stroje na snímcích byly nahrazeny z novějšího typu DH. Rypadlu chyběl také motor, který dle slov majitele procházel opravou. Jestli se podařilo opravu dokončit a stroj je dodnes v provozu bohužel nevíme. (foto z archivu autora)
Dnes už vzácný kousek rypadla TC 45.1 označeného jako TC45 nejspíše z toho důvodu, že výroba TC45 byla zanedbatetelná (1 kus). Kabina a výložník stroje na snímcích byly nahrazeny z novějšího typu DH. Rypadlu chyběl také motor, který dle slov majitele procházel opravou. Jestli se podařilo opravu dokončit a stroj je dodnes v provozu bohužel nevíme. (foto z archivu autora)

Technická data pásového rypadla TC45 a TC45.1 (výr. ZŤS Dubnica nad Váhom)

I u těchto strojů platí velká míra unifikace s předchozími modely. Otočná nástavba je s TY45 (popř. TY45.2) v podstatě shodná. Liší se jen ovládacími prvky v kabině a s tím souvisejícím hydraulickým rozvaděčem. Naproti tomu pásový podvozek traktorového typu nemá s předchozími popsanými rypadly nic společného. Rozměry rypadel TC45 a TC45.1 v základním provedení s 0,335m3 lopatou můžete vidět v nákresu. Pracovní dosahy v základním provedení, největší vodorovný dosah 6,8 m, počáteční vysýpací výška 5,315 m a největší hloubka rýpání 4,095 m.

Pohon rypadel zajišťoval motor Zetor 6901 (u typu TC45.1) o výkonu 46 kW / 61 HP. Jelikož byl vyroben pouze jeden kus rypadla TC 45 v roce 1977, není jasné, zda měl ještě motor Zetor 6701 o výkonu 38,8 kW / 52 HP nebo už motor Zetor 6901 (ten se vyráběl od roku 1977, takže bylo možné, že mohl mít už i ten). Typ TC45 nabízely Turčianske strojárne téměř od začátku výroby rypadel, proto je v dobové dokumentaci nejčastěji uváděn motor Zetor 6701. Ovšem k samotné výrobě se dostali až téměř v samém závěru produkce, a tak je možné, že už byl namontován novější motor. Stejná situace nastává i u elektrického okruhu, ten mohl být jak 12 V tak 24 V. Pojezd pásového podvozku, převzatého ze stroje UDS 110p3) vyráběného v Detvě, zajišťovaly dva hydromotory, ve kterých byly zabudovány omezovače rychlosti umožňující regulovat rychlost nezávisle na terénu. Maximální rychlost rypadla při prvním převodovém stupni byla 1,2 km/h a při druhém 2,4 km/h. Maximální stoupavost byla 45 %. Každý pás tvoří 44 článků a o jeho napnutí se stará zapouzdřené zkrutové vřeteno s tlumičem nárazů na předním napínacím kole. Pásy se dodávaly v šířkách 0,5 m, 0,7 m a 1 m podle únosnosti terénu, jejich měrné tlaky na podloží byly 35,7 kN/m2, 25,5 kN/m2 a 17,8 kN/m2. Dále je podvozek tvořen sedmi pojezdovými kladkami a jednou nosnou kladkou.

Hydraulický systém byl dvouokruhový a tvořily jej dvě hydraulická pístová čerpadla R2H12 o výkonu 50 l/min., radiální pístový hydromotor otáčení nástavby typ 850 5P a sekční hydraulický rozvaděč L6D, L1D. Pracovní tlak hydraulického systému byl opět 300 kp/cm2. Celková hmotnost rypadla byla 10 500 kg.

Pásového rypadla TC45.1 bylo vyrobeno celkem 87 kusů. TC45.1 bylo také nejdražším modelem – v roce 1978 stálo 610 000 Kčs.

1 Výskumno-vývojový závod, později od poloviny 80. let přejmenován na VVU – Výskumno-vývojový ústav.

2 Výskumný ústav hydraulických mechanizmov.

3 UDS 110p vyráběl závod ZŤS Tisovec (do roku 1978 závod Podpolianské strojárne) ovšem převody k pásovým podvozkům UP 16 dodával pobočný závod ZŤS Hriňová a kompletace podvozků probíhala pobočném závodu Krupina.

4 Redakčně upravil Jan Rybář.

Autor: Tomáš Straňák
Foto: viz popisky

Oborové členění

Nové

NorWit oslavil 25 let! Čtvrt století očima lidí, kteří byli u toho

Zveřejněno 18.10. Některá pozvání se neodmítají. Patří mezi ně například pozvánka na Den otevřených dveří od firmy NorWit. Proč? Sympatická rodinná firma je svými akcemi pověstná, a mimo to letos slavila 25 let na českém trhu. Pro zákazníky připravila na pobočkách v… jít na článek

Spojení sil: Unikátní Mercedes-Benz s vrtací soupravou umí zpevňovat skály na vzdálenost až 34 metrů

Zveřejněno 16.10. U Labské přehrady ve Špindlerově Mlýně měla premiéru jedinečná souprava na podvozku vozidla Mercedes-Benz Arocs 8×6. Unikátní na zakázku postavené speciální vozidlo se zpevněným podvozkem, dálkově ovládanou hydraulickou rukou a s vrtací soupravou… jít na článek

Demoliční rypadlo v Aglomeraci Vítkovice. Speciál s hmotností 95 tun a výškovým dosahem 33 metrů

Zveřejněno 10.10. Území Aglomerace Vítkovice má rozlohu šedesáti hektarů a posledních dvacet let bylo opuštěné. V současné době se sanuje a v lokalitě je rušno. Z celé řady techniky, kterou zde nalezneme, nás na první pohled upoutá demoliční rypadlo Liebherr R 960.… jít na článek