BAUMA je jistě událostí číslo 1 v tomto oboru v Evropě a spolu s chicagským Conexpem jistě i jednou z nejvýznamnějších událostí v měřítku světovém.
Mnoho evropských návštěvníků si však nenechalo ujít slast ze zvuku řvoucího motoru o výkonu 3300 k při předvádění sklápění korby na výstavě. Jinak se tam tento kolos dosahující rychlosti až 65 km/h pohybovat nemohl. Letos však byl Liebherr v oboru obřích strojů asi jediný, kdo je fyzicky vystavoval. Ostatní se spokojili z vystavením lžíce o objemu 34 m3 (Terex Mining od svého OK RH 340) nebo s nabízením jen dle dokumentace.
Určitě však nebyly žádnými drobečky ani vystavený 800 koňský dozer Caterpillar D 11 CD nebo velké kolové nakladače od Komatsu. Obě tyto vedoucí firmy však vyrábějí i stroje mnohem větší. V oblasti pásových rypadel byl patrný zvýšený trend ke strojům ke zkrácenou zádí, které dnes - zčásti ze svých kapacit vlastních, zčásti díky kooperacím - nabízejí téměř všichni významní výrobci.
Snad největší jejich řadu – od 1 do 24,5 tuny – nabízí japonský výrobce Kobelco, který tuto konstrukci dále uplatňuje u koncernových sester Fiat Kobelco a OK. V koncernu CNH došlo k uplatnění kompetenčních center, a tak výroba kolových rypadel se soustřeďuje do Berlína (značky OK, Case, Fiat Kobelco) a z italského San Maura se naopak začínají expedovat evropská pásová rypadla koncernu nejen pod tradiční značkou Fiat Kobelco, ale i OK.
V obou případech se jedná o konstrukce Kobelco se zohledněním evropských specifik. Rovněž zde došlo k očekávanému splynutí celé řady rypadel-nakladačů, kde téměř shodné stroje z italské Imoly jsou nabízeny pod značkami New Holland, Fiat Kobelco i Case. Koncern Terex se poprvé v Evropě představil na jednotném stánku, navzdory jeho proklamované samostatnosti jednotlivých výrobců.
Terex-Atlas představil zcela novou, jemně odstupňovanou řadu moderních kolových rypadel, vedle strojů na pásech a překládkových. Terex-Schaeff pak nový nakladač SKL 884 a minirypadlo se zkrácenou zádí. Terex-Fermec dále modernizovanou řadu rypadel nakladačů.
Do koncernu Terex patřící naše Tatra nabízela technologický sklápěč JAMAL a šasi TERRNO pro nástavby, bohužel v poměrně skryté části expozice. Naposledy získal koncern Terex tradičního výrobce větších kolových nakladačů, německou firmu Kaelble. Její expozici nestačil však již začlenit do své a tak vystavovala samostatně, jen s informací že je již »pod čepcem« Terexu.
Volvo představilo nově kolová rypadla řady B, rovněž zohledňující poslední poznatky z oboru. Nově se formující Hitachi po stránce výrobní i odbytové a »korejští tygři« Hyundai a Daewoo ukázali na velkých volných plochách ze svého sortimentu maximum. Na korejské výrobce určitě již dlouho nelze hledět skrz prsty – odmyslíme-li trochu komplikovanější získávání nestandardních verzí a výbav, určitě je jejich kvalita velmi dobrá. Novinkou bylo několik čínských výrobců zemních strojů, kteří na naše poměry působí zatím trochu exoticky, ale při tempu tamního rozvoje kdoví, co bude za pár let ….
Zajímavostí této BAUMY byly jistě na několika stáncích vystavované rychloupínače lžic a dalšího příslušenství pro rypadla, které z kabiny strojníka, aniž by musel vystoupit, umožňují nejen připevnění a uvolnění nástroje, ale i propojení/uvolnění jeho hydraulických i elektrických obvodů (svahovací lžíce, demoliční a recyklační příslušenství atd.).
Ačkoli toto bylo nabízeno jakožto revoluční novinka, zcela měnící charakter práce rypadel a jejich obsluhy, praxe je zatím k této novince poněkud opatrná. Každý praktik si totiž představí kladivo nebo lžíci ležící na staveništi, kde se na ně (tedy i na hydraulické rychlospojky) práší, prší, odletuje bláto atd. a najednou po čase k němu přijede bagr a měl by je spolehlivě nejen uchopit, ale i těsně propojit jeho ovládací obvody. Je to otázka nejen praktické reálnosti uplatnění této myšlenky, ale i otázka bezpečnosti práce s příslušenstvím, které strojník nezkontroloval před začátkem použití.
Na BAUMĚ byla patrna rovněž snaha vhodně mechanizovat recyklování stavebních materiálů. Kromě nabídky klasických drtičů a třídičů byly zajímavé různé lžíce pro mísení a prosévání materiálů.
Další novinkou byly recyklační samojízdné čelisťové »minidrtiče« firmy Guidetti o hmotnosti 3,5 a 7 tun, umožňující racionální zpracování i menších množství materiálů a tak zreálnit provádění recyklace i malým firmám. Obor opotřebitelných částí (zuby, břity) zaznamenal u jednotlivých samostatně nabízejících výrobců dílčí inovace. Významnější je zavádění nových zubových systémů u firem Caterpillar (vývoj ve spolupráci s firmou Esco), Komatsu (Hensley) a Volvo (Metalogenia), kde kromě technické pokrokovosti těchto nových systémů dojde díky patentovým právům často k zabránění situace, že si uživatelé strojů kupují zuby jinde než u autorizovaného servisu.
Jinak je v tomto oboru s vysokým podílem metalurgie patrný poměrně příkrý růst cen díky růstu cen oceli respektive šrotu na světových trzích. Závěrem lze říci, že tento článek je pouhým jedním z mnoha pohledů na největší veletrh stavebních strojů na světě, který je prakticky nemožné zodpovědně, expozici po expozici, prohlédnout, natož pak získat komplexní vyčerpávající profil oboru zemních strojů, a už vůbec ne pak úplně celého oboru stavebních strojů.
