V posledním díle našeho seriálu se sluší připomenout hlavní zdroj informací a snímků, jímž byla publikace 1000 Trucks H. G. Isenberga, vyd. Naumann & Göbel, Kolín. Omlouváme se těm čtenářům, kteří nenašli v seznamu svoji oblíbenou „zapomenutou značku”. Snažili jsme se vybrat alespoň ty největší výrobce nákladních vozidel z druhé poloviny minulého století.
TAM
Firma TAM pochází z někdejší Jugoslávie. Zkratka výrobního závodu, založeného na spolupráci se společností Magirus-Deutz, vznikla z označení Tovarna Automobilova Maribor. V 60. letech se zde vyráběly nejen vzduchem chlazené licenční motory KHD, ale zčásti i motory Perkins.
Tatra
Nákladní vozidla se značkou Tatra se vyrábějí od roku 1919. Dodnes patří Tatra k pojmům v oblasti originálních koncepcí podvozků nákladních vozů. Připomeňme jen legendární Tatru 111 či řadu 138/148. Z tatrovácké konstrukční kanceláře pochází nejen páteřový rám, ale i kyvné polonápravy či vzduchem chlazené motory. Vozy s pohonem všech kol se osvědčily nejen v armádním nasazení, ale i ve stavebnictví. Spolehlivě pracovaly jak na českých stavbách, tak i v tvrdých podmínkách v zahraničí, jako v případě znázorněného vozu, který sloužil ještě nedávno v jednom z chorvatských kamenolomů.
Vanaja
Finské nákladní automobily jsou povětšinou známé z okruhových závodů. Typ Vanaja 690, jehož snímek byl pořízen na ruské hranici u Murmaňska v roce 1961, představuje ovšem speciál pro svoz dřeva. Vozidla totožného konstrukčního základu byla od roku 1967 známa jako Sisu. Tato finská společnost se záhy „ukryla” pod střechu značky Renault. Nadále však vystupuje jako samostatný podnik.
Volkswagen
V zemi neomezených možností se v šedesátých letech minulého století vyvinula generace nadšených konstruktérů, kteří postavili „nemožné” na kola. Jako příklad poslouží speciální plošinový přepravník. Dávkování plynu a ovládání brzdy i spojky byly na metry vzdáleny od motoru umístěného v zádi. K pohonu vybrali tvůrci motor VW s protilehlými válci.
Volvo
Kapotový typ Volvo N88 patřil vedle svého trambusového protějšku k úspěšným typům švédské značky. V rozmezí let 1965 a 1973 bylo prodáno 20 142 nákladních vozů N88. Tento typ se osvědčil jako výkonný pomocník při stavebních pracích i jako tahač. Vůz mohl být vybaven měničem točivého momentu, který byl zárukou plynulé manipulace s vozidlem na stavbách.
Walter
První nákladní vůz značky Walter opustil výrobní halu v Long Islandu (New York) již v roce 1910. V třicátých letech získaly těžké stavební stroje s mohutnou přídí neobvykle vysunutou před přední nápravu značnou popularitu. Ve výrobním programu byly i požární verze.
Ward LaFrance
Firma Ward LaFrance byla založena jako součást velké rodiny LaFrance. Porovnáme-li oblé tvary vozidel LaFrance americké konstrukce s přímočarostí budek vozů evropské mateřské společnosti, nebudeme pochybovat o jisté rivalitě, která panovala mezi oběma firmami.
Western Star
Nejvýkonnější americké vozy 70. let pro stavbaře měly původ u koncernu White. Pod obrovskými kapotami byly umístěny mohutné vidlicové dvanáctiválce. Western Star Construktor se mohl pochlubit jen desetiválcem. Koncern White se stal po letech součástí společnosti Volvo.
White Freightliner
A je tu další americký rekordman, tentokrát ovšem s trambusovou budkou, zato však s motorem výkonu 750 k. Extrémně výkonný dravec spatřil světlo světa v roce 1975. Hřmotný motor byl opatřen vstřikováním nitrometanolu a dvěma turbodmychadly.
Young Pumper
V roce 1970 začala firma Young ve městě Lancaster u New Yorku se zakázkovou výrobou požárních vozidel. Jejich vysokou kvalitu, a tedy i životnost, dokazuje snímek vozu pořízený v roce 2003 na východním pobřeží USA. Vozidlo v akci bylo vyrobeno v roce 1979. Výkon hasicího zařízení je 4800 litrů za minutu při tlaku 8 bar.
