Má vůbec využití nějakého softwaru v oblasti zemních prací, lomové dopravy či těžby surovin smysl? Pokud ano, existuje nějaký vhodný? Nebo je možné si vystačit s dnes již dokonalými palubními počítači, případně evidencí v Excelu? Zkusme si na položené otázky odpovědět.
Co je nutné sledovat
Určitě potřebujeme znát náklady na provedenou práci. Pokud se jedná o práci prováděnou dodavatelsky, budeme tuto práci fakturovat. A pokud jsme smluvili částku za celkový objem prací předem, určitě nás zajímají vynaložené náklady a tím i rentabilita zakázky.
Neméně zajímavý údaj jsou náklady na vytěženou, vyvezenou či zpracovanou tunu. Jejich výše ale závisí na množství faktorů: Druh a kapacita těžního stroje, dopravních prostředků, přepravní vzdálenost, hloubka a povrch lomu apod. a také organizace práce bez prostojů či marných jízd.
Součástí nákladů jsou i mzdy osádek, spotřebované palivo a mazadla, opravy, náhradní díly a další.
Vezmeme-li v úvahu servisní intervaly strojů, garanční prohlídky, revize, řidičské, strojnické a profesní průkazy osádek, lékařské prohlídky, apod. o silniční dani nemluvě, začneme chtě-nechtě uvažovat o nějakém softwarovém systému, který by za nás alespoň některé problémy řešil. A napadá nás otázka:
Lze si takový SW systém opatřit?
Lze, a to dokonce několika způsoby:
Zkusme se nad předchozími možnostmi zamyslet. První možnost je samozřejmě ideální. Pokud se povede najít dodavatele se znalostí problematiky a systém, který se v podobných podmínkách osvědčil, je téměř vyhráno. Výrazně se sníží riziko nedorozumění, zejména v počátečních fázích implementace. Lze předpokládat, že systém, který se již osvědčil u firem s podobnými podmínkami, bude mít na většinu našich potřeb a požadavků odpovídající odpověď. <0x000A>Častý je dotaz na možnosti interface na stávající softwarové systémy. Dnešní běžné nástroje na mezisystémovou komunikaci umožňují takovou úroveň propojení, že odpověď na tento dotaz je více než uspokojivá.
Druhá možnost přináší riziko nejdražší a nejdelší cesty k neúspěchu. Bude totiž ohýbat a doplňovat již existující řešení. Výsledek závisí na otevřenosti systému, který bude předmětem popsaných operací – čili na vlastnosti, kterou jako zájemce o jeho pořízení stěží dokážeme ohodnotit. Další otázkou je (při vší úctě) orientace řešitelského týmu v nových podmínkách, protože nedorozumění přináší rozsáhlé důsledky. Vše může samozřejmě dopadnout k plné spokojenosti klienta, přesto bych při slibu dovývoje doporučoval maximální opatrnost.
Třetí varianta se na první pohled jeví jako ideál – pokud budou všechny moduly systému opravdu dokonale integrované (pozor – jednotná platforma neznamená nutně dokonalou integraci!) a pokud budou vyhovovat všem potřebám. V opačném případě hrozí dovývoj, ale v podstatně větším rozsahu.
Cílem čtvrté varianty je systém „na míru”, dokonale přizpůsobený požadavkům a potřebám. Podmínkou je ale dokonalé zadefinování požadavků a potřeb hned v počáteční fázi vývoje. Je samozřejmě nutno počítat s cenou odpovídající zakázkovému vývoji.
A co by měl obsahovat?
Všechno! Zkusme tento požadavek rozebrat podrobněji.
1. Příprava výkonu – možnost přehledně zobrazit objednávky, požadavky, zakázky a proti nim kapacity parku, volné i vytížené. Tedy to, co obsahuje známá „dispečerská plachta”. Výstupem by měla být možnost prokazatelně předat úkoly osádkám – např. tisk stazek.
2. Vyhodnocení výkonu – to je samo o sobě komplex činností. Mělo by odpovídat dokladům a podkladům vyžadovaným od dopravního útvaru.
3. Podporu řízení technického stavu provozovaných vozidel a mechanizmů – evidence na úrovni známých „vozových sešitů” je pouze základem.
4. Ekonomické hodnocení parku – někde se vžil termín „hospodářské listy”.
5. Podpora „personalistiky” – ohlídat platnost prohlídek, průkazů, školení, ...
6. Další „drobné” výhody jako přiznání silniční daně, či avizování konce platnosti prohlídek a revizí už jenom doplňují celkový obrázek.
7. Samostatnou otázkou je vlastní záznam provozních skutečností, kde jedním pólem je manuálně vypisovaný doklad a druhým dokonalé palubní záznamové zařízení.
Uvedené funkce obsahuje prakticky každý informační systém. Logicky se nabízí elegantní řešení: spojit tyto části dohromady podle jednoduchých pravidel. Výsledek ale málokdy (pokud vůbec) dokáže splnit očekávání. Většinou totiž končí zadáváním vybraných potřebných údajů do různých modulů, často několikanásobně, a dokonce nezávisle na sobě, čímž se ztrácí většina možností kontroly logických návazností údajů. Možnosti nápravy chyb odhalených druhotně a s časovým odstupem nechť si laskavý čtenář domyslí.
Další nezbytnou funkcí je použití ne úplně běžných měrných jednotek, např. motohodiny, tunokilometry, aj., které se v provozu dopravně mechanizačních prostředků běžně používají.
V úvahu je třeba brát legislativní normy týkající se prakticky všech ostatních oblastí – namátkou (mzdové zákony a zákoník práce, zákon o DPH, daňové zákony, ...), nemluvě o dopravních specialitách jakou je např. vyhl 561/2006 (obeznámenému čtenáři naskakuje husí kůže), ADR, apod. .
Otázka dodavatele
Pro výběr dodavatele, pokud je možnost výběru, platí stejná pravidla jako pro výběr dodavatele jakéhokoli jiného softwaru. Přesto je několik aspektů, na které bychom rádi upozornili:
Závěrem
Každá osoba, fyzická i právnická, je denně postavena před řešení logistických problémů – koho nebo co, kdy a kam co nejvýhodněji přemístit. A jedná-li se o větší firmu, stává se vyřešení zmíněných problémů klíčovým.
Pokud taková firma nesáhla k outsourcingu, byla či bude postavena před nutnost řešit popsanou problematiku vlastními silami a bez speciálního softwaru se těžko obejde.
A přispěje-li tento článek k úspěšnému výběru a aplikaci vyhovujícího SW řešení, byl jeho účel naplněn měrou vrchovatou.
Autor: Jiří Pech, spolumajitel firmy HOBL & PECH, s.r.o. Fotografie: Metrostav a.s., Josef Husák
