Podle tiskového sdělení Českého statistického úřadu se u nás doma v červnu meziročně propadlo nejen stavebnictví, ale i celý průmysl. Průmysl meziročně klesl reálně o 2,2 % a hodnota nových zakázek o 2,9 %. Stavební produkce v červnu klesla meziročně reálně o 8,4 %. Stavební úřady přitom vydaly meziročně o 14,4 % stavebních povolení méně a jejich orientační hodnota klesla o 36,3 %. Inženýrské stavitelství se dokonce propadlo o 22,1 %.
Pokud jde o celou Unii, situace není o nic lepší. Stavební produkce podle údajů Eurostatu v květnu 2012 klesla o 6,9 %, přitom pozemní stavitelství spadlo o 6,3 % a inženýrské o 10,9 %. Průmyslová produkce pak meziročně klesla o 2,3 %.
Příčiny toho všeho může být dobré znát či chápat, hledáme-li cesty, jak dál. Každý je ale vidí po svém a tak to má být. Někdo v utužování centrálního řízení v čele s charakterním sborem či jedincem, který odstraní nepořádky, zorganizuje práci a uzákoní ochranu přírody, spravedlnost, rovnost a lásku. Jiný vidí cestu v posilování svobody jednotlivce a v jasném vymezení role státu tak, aby se nepletl do ničeho, co svobodní lidé zvládnou sami a lépe. Nic mezi tím v podstatě není.
Jeden náš internetový čtenář zareagoval na snahu jakýchsi europoslanců a euroúředníků (což je věcně totéž) zahnat krizi tištěním hory nových peněz, které by měly být v prvém sledu protaženy stavebními firmami, které za ně zrekonstruují, zmodernizují a rozšíří dopravní, energetickou infrastrukturu a další věci takto:
„Jestli zasáhne Brusel do stavebnictví tak, jako pomáhal Řecku a Irsku, potom se máme na co těšit. Nejdříve posílá subvence, které se z lidské přirozenosti jednak rozkradou, jednak naučí žít národ na vysoké noze. Přijde stavební boom, kdy je hloupý každý, kdo nestaví. Po bublině následuje propad, kdy nemá národ čím splácet, banky krachují, národ je zachraňuje, až nakonec sám krachuje.
Stát se nemá do hospodářství co míchat. Jeho úlohou je trestat zločiny a podvody, neztěžovat obyvatelům byrokracií život(!) a dbát na rovné podmínky. Více nemůže. Moudrý, kdo to pochopí. EU nemá na záchranu Řecka, Španělska a Itálie ani recept ani peníze a bude subvencovat stavebnictví?”
Česká republika byla ve svých dějinách pravděpodobně nejsvobodnější v prvních letech po sametové revoluci. Od této chvíle postupně prodávala svobodu a odpovědnost za pohodlí konzumu a jistoty námezdní práce v kategoriích dělník a vrcholový manažer. Na konci této cesty je socialismus. Chceme tam?
