Autonomie v silniční dopravě je skloňována teprve posledních několik málo let, v těžebním odvětví se ale jedná o mnohem starší záležitost. Například japonský Komatsu, současný leader ve smyslu velikosti bezpilotní flotily i množství přepravených tun materiálu, datuje počátky své technologie 30 let zpět. Tedy mnohem více do minulosti, než se začala řešit samoříditelná Tesla na dálnici nebo vozidla taxislužby Uber, ve kterých je možné sundat ruce z volantu.
V případě Komatsu proběhlo historicky první komerční nasazení AHS v roce 2008 v Chilském měděném dole Gaby. Po počátečním „oťukávání” technologie zažívá celé odvětví v posledních letech obrovský růst; v roce 2016 byl dosažen milník (absolutní čísla od zahájení provozu v roce 2008) 1 miliardy odvezených tun, 2017 – 1,5 miliardy tun, 2018 – 2 miliardy tun. Konkurenční Caterpillar v listopadu 2018 informoval o dosažení mety 1 miliardy tun.
Autonomní dampry Komatsu
FrontRunner, jak Komatsu technologii označuje, staví na konvenčních velkých damprech. Jedná se o autonomní provoz, v rámci kterého vozidla fungují zcela samostatně; tedy nejsou žádným způsobem „ručně” na dálku ovládána. Dampry mohou pracovat nepřetržitě – 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Kromě očekávané vyšší produktivity a spolehlivosti přináší i větší bezpečnost.
Každý autonomní vůz je vybaven přesným GPS, systémem detekce překážek využívajícího radar a laser a bezdrátovým komunikačním systémem. Řídicí systém pak obsahuje podrobnou mapu oblasti prostoru, a to včetně silnic, těžebních prostorů, tankovacích a údržbových ploch.
Požadované trasy – ať už jde o přepravu nadloží nebo o přepravu rudy – jsou každému z damprů přiřazovány centrálně. Strojníci v rýpadlech (případně v nakladačích) zajišťujících nakládku mohou autonomní vozidla sledovat a úkolovat pomocí dotykových obrazovek, které zobrazují polohu, směr pohybu a rychlost všech vozidel. Jakmile se autonomní vůz přiblíží, určí obsluha nakládacího stroje správné místo nakládky a „řekne” dampru, kdy se může přiblížit. Jakmile je potvrzeno dokončení nakládky, odjede se dampr vyložit.
Příklady z Austrálie
Společnost Rio Tinto, která zabezpečuje zhruba 40 procent produkce australské železné rudy, postupně rozšířila svůj vozový park AHS z pěti (v roce 2008) na 95 (v roce 2017) damprů. Tato investice, přesahující 2 miliardy dolarů, přinesla významný nárůst produktivity na osobu. Ankita Awasthi, vedoucí analytik společnosti GlobalData, k tomu uvedl: „AHS může mít významný dopad na snížení nákladů na těžbu, která představuje v průměru 34 procent celkových provozních nákladů.” Mezi hlavní výhody autonomních nákladních vozů patří nejen snížení mzdových nákladů, ale i lepší využití a s tím související vyšší produktivita. Sama Rio Tinto k tomu uvedla, že v roce 2017 se každý autonomní vůz provozoval v průměru o 700 hodin více než konvenční a to s přibližně o 15% nižšími náklady na přepravenou tunu.
Ani další významní australští těžaři – BHP a FMG –, kteří společně ovládají 45 procent produkce železné rudy v zemi, nezůstávají pozadu a ve svých provozech nasazují autonomní technologii. FMG ke konci roku 2018 provozovala 56 bezpilotních damprů, přičemž se očekává, že se její flotila do konce roku 2020 rozšíří na 68 nákladních vozů AHS. BHP plánuje jen v roce 2020 přidat dalších 50 ks.
Awasthi k situaci říká: „I když je jejich počet stále relativně malý (autonomních vozů), očekává se, že postupné zvětšování flotil bude mít znatelný dopad na průměrné provozní náklady hlavních těžařů železné rudy.” „Ve spojení s dalšími opatřeními společnost GlobalData očekává mezi lety 2017 a 2020 snížení provozních nákladů na vytěženou tunu v rozmezí 0,50 až 0,62 USD,” dodává Awasthi. Při průměrných nákladech ve výši 13,63 USD / t v roce 2017 tak dojde ke snížení nákladů o zhruba 4–5 %.
Železný důl Vale's Carajás
Čerstvou novinkou je plánované využití flotily autonomních damprů v železném dole Vale's Carajás. Tento důl, který patří mezi 3 největší na světě, se nachází nedaleko obce Parauapebas v pohoří Carajás v severní Brazílii. Jedná se o povrchový důl, ve kterém se podle odhadů nacházejí zásoby ve výši zhruba 7,2 miliard tun železné rudy, dále je tu zlato, mangan, bauxit, měď a nikl.
Aby se zajistil úspěšný přechod k autonomii, bylo nejprve v srpnu minulého roku poblíž dolu otevřeno specializované školicí středisko, které poskytne nezbytné znalosti pro provoz a údržbu nových technologií. V následujícím období se počítá s postupným uváděním damprů do provozu, do roku 2024 je počítáno s 37 autonomními automobily.
Závěr
Množství zakázek na autonomní dampry v poslední době narůstá. Kromě Vale's Carajás bylo loni oznámeno například nasazení 41 nových modelů 930E-5 v železném dole South Flank v oblasti Pilbara v západní Austrálii a vzrostl i počet techniky v provozech společnosti Rio Tinto. Zdá-se, že ve velkých provozech již autonomní techniku nic nezastaví a bude zajímavé sledovat, jestli se prosadí i v menších lomech.
Fotogalerie
