Důlní soubor Kovárna s komorovými dobývkami je nejvýznamnějším důlním dílem v Obřím dole i v celých Krkonoších. V rozmezí let 1511 až 1876 se zde významnou měrou těžil především arzenopyrit, chalkopyrit a v menší míře i pyrhotin.
Popis důlního souboru
Soubor důlních děl Kovárna má tři hlavní důlní díla: jámu Kovárna, jámu Gustav a štolu Barbora. Jáma Kovárna je na ohlubni kryta železobetonovou deskou uloženou na kamenném zdivu. Jedná se o silně ukloněnou (60–70°), nepravidelnou dutinu s mnoha tvarově složitými komorovými dobývkami sledujícími zrudnění. Největší dobývka U tří mostů má šířku 12 m a její délka přesahuje 20 m. Síla stropů mezi dobývkami je velmi variabilní a ojediněle dosahuje pouhých 30–40 cm.
Hloubka na novodobé Mezipatro, které staré dobývky na třech místech protíná, je 52 m. V hloubce 24 m se napojuje štola Barbora. Dílo bylo hloubeno a raženo bez výdřevy, pouze v nejširších místech byly ojediněle umístěny dřevěné stojky. Některá hloubení pod úrovní vyústění štoly Barbora do Kovárny jsou vyplněna vodou. Vzhledem k jejich výškovému rozložení a umístění vždy v nejtěsnější blízkosti hlavní dobývky (síla stěny místy pouze 30 cm) lze usuzovat, že některé mohly sloužit jako žumpíky pro zachycování a čerpání vody na povrch před vyražením dědičné štoly Prokop. Na několika místech jsou zachovány dřevěné mosty, lezné oddíly dovrchního dobývání a jednostupé žebříky – lezce.
Štola Barbora je v přední části nově vyzmáhaná a zajištěná pražskými rámy s betonovými pažnicemi. Ve vstupu je kamenný klenutý portál s brankou. Na vstupní část navazuje úsek ražený ve skále dlouhý asi 30 m. Má profil 70–80 cm × 150–180 cm. Zhruba na konci první třetiny je štola komorovitě rozšířena a je zde asi jeden metr hluboké hloubení zaplněné vodou. Ve staničení 45 m ústí do dobývek Kovárny.
Jáma Gustav bývá někdy označována chybně za komín štoly Barbora. Na ohlubni je železobetonová deska, pod ní se rozšiřuje dobývková komora označovaná někdy jako úklonná šachta Gustav. V hloubce zhruba 12 m je poprvé propojena s jámou Kovárna a v hloubce 18 m se s ní prakticky spojuje. V komoře jsou do vrchní dobývky se zachovalými leznými oddíly a relikty dvou krátkých chodeb. Celková délka těchto prostor je přibližně 50 metrů.
Pokračování Kovárny pod Mezipatro bylo na dvou místech přerušeno novodobým horizontem z let 1952–1959 a z větší části zasypáno. Jediné dochované původní pokračování a současné propojení Mezipatra s patrem Prokop je strmou úpadní chodbou využitou v letech 1952–1959 jako sypný oddíl s odděleným lezným oddílem. Mezipatro má klasický lichoběžníkovitý profil zhruba 3,25 m2. Jsou zde zanechány důlní koleje, zbytky vzduchotechniky a důlní vůz. Celková délka zmapovaných prostor Kovárny vyražených před rokem 1952 je přes 400 m a hloubka dosahuje přibližně 80 metrů.
Turistický provoz
Od roku 1988 se průzkumem podzemí Obřího dolu zabývá Česká speleologická společnost Albeřice. V roce 2004 byl zahájen turistický provoz v nejstarší části dolu Kovárna. Vstup do důlního díla je u bývalé boudy Kovárna, na modré turistické značce, ve stoupání na Slezskou boudu. Do podzemí se vstupuje v dvanáctičlenných skupinách.
Návštěvníci mají možnost spatřit nejen přibližně 250 metrů unikátních vydobytých prostor na trase A v masivu Sněžky a sestoupit do hloubky téměř 50 m na trase B, ale prohlédnout si i repliky historického důlního zařízení.
Dvě prohlídkové trasy
Prohlídka historického dolu Kovárna je rozdělena na dvě trasy podle obtížnosti.
Trasa A trvá přibližně hodinu a je pro každého, kdo se nebojí úzkého profilu štoly, příkrých schodišť a chladu v podzemí. Návštěvníkům jsou zapůjčeny pláště a přílby s lampou. Do podzemí je nutná pevná obuv, teplejší oblečení a věk nad 10 let. V dole je teplota 7 °C a vysoká vlhkost vzduchu.
Trasa B, dlouhá trasa, umožňuje fyzicky zdatnějším návštěvníkům zhlédnout celý zpřístupněný důl (včetně trasy A), tedy největší krkonošskou vydobývku, systém ve skále vytesaných nádrží na vodu, zatopená hloubení, skalní žebra a pilíře, unikátní geologické struktury, zbytky rudy a průřez krkonošskou hornickou historií přímo v terénu. Trasa vede od nejstarší části dolu Kovárna až do hloubky téměř padesáti metrů, kde jsou chodby z let 1952 až 1959 s kolejemi, vozy a jiným důlním zařízením. Sestup je po žebřících s ochrannými koši a vstup je vhodný pro zdatnější osoby a děti ve věku nad 10 let v doprovodu dospělého.
Literatura a zdroje
[1] Janák, P., - Tásler, P., Tásler, R.: V Kovárně na Mezipatro. Česká speleologická společnost, 2010.
[2] Tásler, R.: Projekt podzemí Krkonoš, Česká speleologická společnost, 2010.
[3] Tásler, R.: Přehled existujících důlních děl a montánních tvarů a průřez historií dobývání rud a průzkumných prací v Obřím dole (východní Krkonoše). Opera Corcontica 49, 31-54, 2012.
Autor: Hana Solařová1)
Fotografie: RNDr. Radko Tásler
