Jedním z míst, kde se v minulosti kaolin dobýval, je nevelká obec Nevřeň severně od Plzně, v bývalém okresu Plzeň-sever. A nebyla to těžba pro exploataci kaolinu, totiž povrchovými odklizy, jako na největším ložisku v Horní Bříze. Kaolinová surovina v podobě kaolinických arkóz se tu těžila na hlubinu.
Těžba arkózy v Nevřeni zanikla již koncem 19. století, avšak v povědomosti zdejších stále přežívá. Snad je to i tím, že prostory dolu se stávají cílem nedovolených „exkurzí” laických návštěvníků. Obec však o znovu zpřístupnění dolu coby turistické, vzdělávací a poznávací destinace velmi stojí. Prozatím se tak děje formou virtuální ve zdejším novém Centru Caolinu.
Nevřeňské ložisko arkózy až kaolinické arkózy z morfologického hlediska
Nevřeňské ložisko arkózy až kaolinické arkózy náleží k regionální jednotce limnického permokarbonu. Je položeno v severní části struktury rozsáhlé karbonské plzeňské pánve. Z morfologického hlediska se jedná o výrazný hřbet, který se zvedá na sever až severozápad nad koryto řeky Třemošné, jež tvoří místní erozní bázi. Nad vodotečí se uchovaly zbytky pleistocenní terasy asi 5–10 m nad úrovní aluvia.
Skalní podklad tvoří výrazně převažující arkózy a arkózovité pískovce stupně kasimov (dříve stefan A, B), patřící k týneckému souvrství. Na pravém břehu Třemošné se navíc vyskytují zbytky dříve těžených drobných slojek černého uhlí, tzv. nevřeňské sloje kounovského souslojí. Arkózy na levém břehu Třemošné obsahují partie vcelku bohaté kaolinem (v průměru 12 % – což postačovalo k jeho rentabilní separaci; nejkvalitnější polohy měly kaolinu až 20 %).
Pokryvy tvoří z většiny terciérní, resp. neogenní písky a štěrky i kvarterní svahové hlíny a náplavy Třemošné. Dále na východ, mezi Nevření a Příšovem, vystupují na den terciérní tufy tvořící výchozy vulkanoklastického tělesa Příšovská Homolka, jež bylo vyhlášeno jako Přírodní památky již v r. 1933 (!).
Historie hlubinné těžby v Nevřeni
Historické údaje o hlubinné těžbě kaolinového ložiska v Nevřeni se dochovaly jako velmi nekompletní. Velmi povšechná data obsahují práce C. Purkyně, 1901, 1913. V rámci možností se podrobně ložiskem zabýval K. Kamberský, 1958, jenž vycházel z Obecní kroniky. Chybami je bohužel zatížená práce J. Maška, 2012, z důvodu úmrtí autora dokončená editorem, což je asi právě příčinou věcných nesrovnalostí.
Z poměrně dobře čitelných pozůstatků v terénu však lze odvodit, že původně byla těžba vedena odklizy ve zvětralinovém plášti. Situaci ale znesnadňuje dobová i pozdější těžba písků. Těžba arkóz na hlubinu se datuje r. 1870, kdy s ní započal podnikatel Schüsse. Tři roky poté prodal rozpracované ložisko těžaři Wimpergerovi, ten pak r. 1876 Marcelovi a od něj, o tři další roky dále, je získal Pinkas. V r. 1884 ložisko zakoupil Leo Wedeles, později vystupující jako Wedel. Leo Wedel zintenzivnil a zmechanizoval provoz, avšak r. 1897 s těžbou v Nevřeni skončil a svá zařízení přestěhoval na slibnější ložisko v Ledcích. O dalších majitelích nevřeňského ložiska nevíme až do r. 1928. Tehdy se totiž objevil inzerát, ve kterém Zdeněk Wopršálek nabízí k prodeji pětinu svého majetku, což představovalo ca 100 ha lesa i ohromná ložiska kaolinu. Z r. 1930 se je známá nabídka Západočeských kaolinek na odkup ložiska v ceně 14 000 Kč/ha a také povolení hornotechnického průzkumu kaolinu, hlín a dalších (tehdy) nevyhrazených nerostů. O šest let později tu bylo vykopáno 26 šachtic s maximální dosaženou hloubkou 26 m. Nedávno proběhl i nový ložiskový průzkum v režii fy Lassesberger.
Nevřeňské ložisko otevřela úpadnice zároveň sloužící jako transportní štola. Zpočátku doprava probíhala pouze lidskou silou, prací odbíhačů huntů a hašplířů, později ji z většiny nahradila koňské trakce. Za Lea Wedela byla dlouhá hlavní štola zvětšena, položeny dvoje koleje úzkorozchodné dráhy a tažnou sílu až na povrch převzala parní lokomobila.
Podle dobře dochovaných stop se těžilo výstupkovou metodou. Systém chodbic a štol se celkově prodloužil. Razily se i krátké překopy a komíny. Některé z komínů vyvedené až na den sloužily jako shozy materiálu z eluvia v nadloží. C. Purkyně, 1901 o nevřeňských důlních pracích uvádí, že se těžilo střídami 6 m širokými a až 18 m vysokými. Některé z dobývacích chodbic byly nízké, se stropem kolem 1 m výšky. V měkkých horninách se kopalo ručně se špičáky a prajzáky. V hlubší části ložiska v soudržnějším materiálu se podle zjištěných stop užívaly též trhaviny.
Vyrubaná arkóza nejprve putovala do drtičů nazývaných ježky, válců s trny. Drť se plavila v místní plavírně, nejspíš při břehu Třemošné. Vyplavený kaolin se ručně lisoval ručně, sušil a odvážel potahy na nádraží do Kozolup, později do Třemošné. Další zpracování probíhalo v Horní Bříze. Připomeňme ještě, že surová arkóza obsahovala průměrně 12 % kaolinu, přičemž nejbohatší partie dosahovaly až kolem 20 %. Denní produkce v době L. Wedela činila dva až tři vagóny suchého kaolinu.
Neznámo kdy, ale po ukončení těžby byl zavalen portál hlavní úpadnice. Přístup do dolu je možný jen krátkým slaněním skrz krátkou válcovou šachtu. Vstup do dolu je situován uprostřed vzrostlého lesa na svahu nad levým břehem Třemošné. Lokalitě říkají místní Spadliny. Dnes důl nalezneme ve vzrostlém lese na úbočí svahu tyčícího se nad levým břehem Třemošné. Pro vymezení polohy ložiska sáhněme ještě jednou do práce K. Kamberského, 1958: Leží na jihozápadním svahu hřbetu, který probíhá ve směru Všeruby – jižní okraj obce Kokořova – Ledce na vrstevnici 440–450 m. Halda opuštěného ložiska leží přibližně 350 m jihozápadně na vrstevnici 410 až 430 m. Dodejme, že místní obyvatelé lokalitu označují jako „Spadliny”, na některých mapách se setkáme i s názvem „Propady” či „Prosedliny”. Již při úpatí svahu se počínají vyskytovat rozměrné jámy po těžbě písků, jež zde fungovala až do 50. let 20. století.
Obec Nevřeň a hornická etapa historie
Obec Nevřeň na svou hornickou etapu historie nezapomíná. Postavila multifunkční objekt Centrum Caolinum zprovozněný 15. 8. 2014 . V interiéru zájemce nalezne prezentaci hornické historie, ale i výroby kaolinu, a to moderní, netradiční formou. Expozice je převážně elektronická, zobrazovaná na velkoplošných displejích a doprovázená filmem „Bílé zlato v Nevřeni”. Pouze malá část této stálé expozice je čistě muzejního charakteru, tedy s trojrozměrnými předměty.
V našich podmínkách raritní hlubinná těžba kaolinu nalezla další možnost předvedení zajímavé historie těžby a průmyslu. Po Technické památce obdobného zařízení v jihočeském Hosíně tak mají zájemci o u nás doposud nedoceňovanou část dějin možnost si těžbu západočeského kaolinu připomenout. Doufejme, že se v budoucnu zdaří i záměr Obce Nevřeň důl zpřístupnit.
Literatura a prameny
[1] Karel KAMBERSKÝ: Zpráva o průzkumu kaolinového ložiska Nevřeň u Plzně a geologických poměrů jeho okolí. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta UK, Praha, 1958
[2] Josef MAŠEK: Kaolin na severním Plzeňsku v historických fotografiích a dokumentech, Starý most, 2012
[3] Cyril PURKYNĚ: Kaolin v kamenouhelné pánvi Plzeňské. In: Časopis pro průmysl chemický, roč. XI., zvl. Otisk, Praha, 1901
[4] Cyril PURKYNĚ: Geologie okresu Plzeňského. Okresní výbor v Plzni, Plzeň, 1913
[5] Cyril PURKYNĚ: Kaolin v kamenouhelné pánvi Plzeňské. In: Časopis pro průmysl chemický, roč. XI., zvl. Otisk, Praha, 1901
[6] J. Vild, Západočeská kaolinová ložiska, Plzeň, 1977
