Podle archeologických i písemných pramenů došlo k objevu stříbrných rud někdy ve třicátých letech 13. století, což vyvolalo v celé střední Evropě „stříbrnou horečku” a na Jihlavsku se začínají objevovat horníci především z německy hovořících zemí, kteří již mají zkušenosti s dobýváním drahých kovů. O „zmnožení Němců v Čechách” a dnes bychom řekli o jisté migrační vlně ze západu nám v roce 1249 zanechal zprávu kronikář až ze vzdáleného alsaského města Colmaru. Specialisty na dolování a zpracovávání drahých kovů, především však stříbra, zval nejen na Jihlavsko, ale i do dalších částí země sám panovník, tedy především Václav I. a poté i jeho syn Přemysl Otakar II. Díky této tzv. hornické kolonizaci zůstává Jihlava a její okolí až do 20. století převážně německá, což se projeví např. po první světové válce neúspěšnou snahou připojit tzv. Jihlavský jazykový ostrov (Iglauer Schprachinsel) k Rakousku.
Historie dolování barevných kovů a jiných nerostných surovin
Dolování barevných kovů a jiných nerostných surovin, jako např. grafitu nebo později v 19. století průmyslově využívaného draselného živce, probíhalo s přestávkami prakticky od 13. až do 20. století. Nejvíce vyhledávané stříbrné rudy obsahovaly v průměru 100 g stříbra na tunu rudy a za celou dobu těžby se zisk odhaduje na 200 až 488 tun čistého stříbra. Období největší slávy zažívá jihlavské dolování ve 13. století, ještě před objevem bohatších nalezišť u Kutné Hory. Na Jihlavsku se v této době pracuje na nejbohatším zrudnění – tzv. starohorském couku táhnoucím se na severozápadním okraji Jihlavy od Pístova do Starých Hor. Právě Staré Hory u Jihlavy představují v současné době nejlépe prozkoumanou lokalitu na Vysočině. Více jak deset let trvající záchranné archeologické výzkumy v dnes zastavěné příměstské části přinesly řadu poznatků o struktuře středověké hornické aglomerace, která se skládala z vlastních pozůstatků dolů, hornického sídliště s obytnými stavbami a zpracovatelskými areály s místy pro roztloukání rudy, tavícími pecemi apod. Běžný život středověkého horníka dokládají četné nálezy železných nástrojů, jako jsou želízka, mlátky nebo motyky, ale i předměty denní potřeby jako např. keramické nádoby a kahany, zlomky skleněných pohárů nebo drobná bronzová kování v podobě oděvních přezek.
Důležité nálezy mincí
Pro datování archeologických situací jsou důležité nálezy mincí. V případě Starých Hor jsou to především denáry fenikového typu a mladší brakteáty, které byly raženy v jihlavské mincovně až do měnové reformy Václava II. na počátku 14. století, kdy byla ražba nové měny – pražského groše – soustředěna do Kutné Hory. Ani po přemístění jihlavské mincovny do areálu centrální mincovny ve Vlašském dvoře, jak nám dokládá jihlavský znak s ježkem a nápisem IGLA, jihlavské mincování zcela nezaniklo. V 15. století se zde razily malé čtverhranné městské mince a občas i kontramarkoval značkou v podobě ježka oficiální stříbrný groš. Už ve 14. století se však začíná projevovat úpadek hornické činnosti nejen v důsledku konkurence vydatnějších nalezišť na Kutnohorsku, ale také díky přírodním vlivům. Z písemných pramenů se dozvídáme o potížích se spodní vodou a dokonce i o zemětřesení, které poničilo jihlavské doly ve 20. letech 14. století. Na sklonku středověku nepřála důlní podnikatelské činnosti zase politická situace. Hlavně časté války v 15. století nedovolovaly větší investice a významně omezovaly také obchod.
Zásady horního podnikání
Co bylo pro báňské podnikání nejen na Jihlavsku, ale prakticky pro celou střední Evropu nesmírně důležité, bylo písemné vyjádření zásad horního práva (tzv. jihlavské městské a horní právo), které bylo postupně sepisováno v jihlavské městské kanceláři od poloviny 13. století. Jihlava tak dala světu na několik staletí zásady horního podnikání a prostřednictvím horního soudu pak ovlivňovala nalézání práva v dalších hornických oblastech. O jihlavské právo projevila zájem i další města a horní střediska nejen v českých zemích (Kolín, Čáslav, Kutná Hora, Německý Brod, Chrudim, Jílové, Sezimovo Ústí, Kašperské Hory, Měděnec, Rýmařov, Opava, Zlaté Hory), ale i v zahraničí (saský Freiberg, Schneeberg, Annaberg, Žitava, Banská Štiavnica nebo Sibina v Sedmihradsku).
Kutací aktivity neutichly ani v novověku
Provoz dolů však výrazně ovlivňovala celková ekonomická situace, především tržní cena kovu ovlivněná dovozem levného stříbra z jižní Ameriky v 16. a 17. století. Na jihlavských dolech se to projevilo pokusy o obnovení těžby na starých dílech, které většinou končily krachem. Příkladem za všechny může být příběh Valtena Windische původem z Annabergu, který požádal v roce 1565 městskou radu o propůjčku dolu „na bílé haldě” u Malého Beranova. Jeho působení však nemělo dlouhého trvání, neboť již v roce 1567 byl v Jihlavě obviněn ze zabití jistého lékaře, jehož tělo údajně hodil do šachty, a uvězněn. O dalším Windischově osudu prameny mlčí. Že jeho podnikání muselo být ztrátové, nám dokládá žádost vdovy Marty o ochranu před manželovými věřiteli z roku 1580. Neúspěchem skončily i pokusy o obnovení zašlé slávy jihlavských dolů v 18. století. Mezi léty 1713 a 1736 působilo na dolech u Rančířova, Malého Beranova a Hruškových Dvorů těžařstvo kverků z Jihlavy, Brna a Vídně, v jehož čele stál jihlavský měšťan Georg Franz Ludwig Kharner z Löwensfeldu. Do podniku produkujícího stříbro, měď a olovo byly investovány značné sumy peněz, ale jeho bankrotu nezabránily ani dotace poskytnuté císařem Karlem VI. a dvorskou komorou. Labutí písní jihlavského dolování polymetalických rud se v sedmdesátých letech 18. století stává ražba štoly sv. Jana Nepomuckého v údolí Smrčenského potoka pod Hybrálcem. Veškeré práce utichly v roce 1783 za vlády Josefa II.
Obdivujeme stará důlní díla
Dnes můžeme obdivovat stará důlní díla v okolí Jihlavy na dvou hornických naučných stezkách. Menší okruh v lesní krajině pro pěší se nachází u obce Zborná pod vrchem Rudný (dříve Schatzberg) se zbytky někdejší rozhledny, která vyhořela během druhé světové války a poté již nebyla obnovena. Pomyslným středem naučné stezky je ústí šachty sv. Jiří, ke které byla v 16. století přiváděna voda náhonem ze Zlatého potoka (Goldbach). Ta posloužila k pohánění dřevěného vodotěžného kola zmáhajícího vodu i vytěženou rudu z šachty. V roce 1592 zde horníci čerpali vodu po třicet dní a nocí tak, aby hladinu spodní vody udrželi v hloubce 60 m. I toto dílo však bylo pro malý výtěžek nejprve v 17. a poté i definitivně v 18. století opuštěno. Delší trasa nás zavede krásnou krajinou ze Zborné k důlnímu dílu Trpaslík (Zwergloch) na katastru obce Hybrálec, dále k dolům u Bílého Kamene a nakonec k pozůstatkům středověkého dolování nad obcí Rounek v okolí vrchu U Sv. Antonína (629 m n. m.). Celá stezka měří přibližně 10 km a jednotlivé lokality jsou dosažitelné na kole nebo autem.
Muzeum Vysočiny Jihlava
S nerostnými surovinami těženými na Českomoravské vrchovině a jejich zpracováváním se můžeme seznámit v expozicích Muzea Vysočiny Jihlava. Do sklepních prostor středověkého měšťanského domu na Masarykově náměstí č. 58 může návštěvník sjet na kůži po dřevěné skluzavce, jak to dělávali horníci v šachtách. Makety důlních děl – šachet a štol dokreslují zvuky hornických nástrojů želízka a mlátku, jež jsou kromě dalších hornických nástrojů, předmětů denní potřeby a modelů báňských zařízení prezentovány ve vitrínách umístěných podél stěn kamenného gotického sklepa. Vyvrcholením celého procesu zpracování stříbronosných rud byla ražba mince, kterou lze vyzkoušet v imitaci jihlavské středověké mincovny. Na expozici Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině navazuje stálá expozice Gotická Jihlava představující postupné osídlování Jihlavska a výstavbu královského města Jihlavy. Zde můžeme kromě mnoha zajímavých archeologických nálezů obdivovat i věrnou kopii slavného jihlavského městského a horního práva i s pečetěmi.
Stříbrná Jihlava 2016 – Mezinárodní konference
Jednou za tři roky pořádá Muzeum Vysočiny Jihlava spolu s dalšími partnery pravidelná setkání montanistů, historiků, archeologů a geologů z celé Evropy. V letošním roce se Mezinárodní konference k dějinám starého hornictví a hutnictví – Stříbrná Jihlava 2016 uskutečnila v prostorách Krajského úřadu Kraje Vysočina za účasti badatelů z Německa, Itálie, Slovenska, Polska, Švédska a pochopitelně i z Česka ve dnech 6.–8. října. Odborníci na dolování nerostných surovin se ve svých příspěvcích vydávaných v časopise Acta rerum naturalium zabývají především prezentací zkoumaných báňských regionů a vyhodnocováním montánních písemných, archeologických a gelogických pramenů. Součástí konference jsou již tradičně exkurze po starých hornických památkách do okolí Jihlavy, které si zasluhují nejen vědeckou pozornost, ale také památkovou ochranu.
Tradice pořádání slavnostního průvodu
S dolováním na Jihlavsku souvisí i pravidelně pořádaný jihlavský havířský průvod, jenž byl od konce 19. století součástí svatojánského průvodu ke kostelíku sv. Jana Křtitele v minulosti považovaného za hornickou svatyni. Od roku 1999, kdy byla v novodobých dějinách obnovena tradice pořádání slavnostního průvodu, se do havířských kostýmů každé dva roky převlékají desítky malých i odrostlejších dětí, aby představily jednotlivé hornické profese od vyhledávačů rudy až po důlní úředníky. Za slavnostních výstřelů z děla vycházejí malí permoníčci z jihlavského podzemí na centrálním náměstí a defilují v jihlavských ulicích. I když se v jihlavském podzemí, ze kterého havířský průvod vychází, nikdy netěžily drahé kovy, stojí za návštěvu i tento labyrint sklepů a spojovacích chodeb s výstavou starých hornických nástrojů a tajůplnou svítící chodbou.
Důvodů k návštěvě Jihlavy a jejích památek je tedy mnoho, určitě se zastavte!
