V případě verze AGRO na stroji nedošlo k žádným změnám, pouze se rýpadlo DH 112 dodávalo se sadou základních přídavných zařízení pro zemědělství. Tato sada se kromě základní hloubkové lopaty o objemu 0,335 m3 skládala z větší nakládací lopaty o objemu 1 m3 a nové násady pro nakládání s monolitickým výložníkem, roštové nakládací lopaty 1 m3, drapáku na mrvu 0,63 m3 a drapáku na slámu o objemu 2,5 m3. V prospektu k DH 112 AGRO je však uvedena také volitelná sada pro zemědělství. Do té patřily vidle na palety o nosnosti 1100 kg, drenážní lopata s klapkou o objemu 0,15 m3, hák o nosnosti 1100 kg, vrtací zařízení o délce 1,5 m a o průměrech 200, 300, 400, 500 mm. Dále pak drapák na dřevo s rotátorem, pěti-čelisťový drapák na kamení a šrot, nakládací drapák 0,8 m3 a výkopový drapák 0,4 m3.
Posledním podtypem rypadla DH 112 byla úprava s nakolejovacím zařízením. Pohon rypadla byl zajištěn přes vnitřní pneumatiky zadní nápravy. Není nám bohužel známo, kolik takových strojů vzniklo a kdo tyto úpravy prováděl. Takto upravené rypadlo DH 112 se objevilo například na veletrhu v roce 1992 a z roku 1995 je zdokumentováno také TY 45.2 pravděpodobně ve službách SSŽ. Jisté však je, že jedno z dalších rypadel DH 112 upravila firma MTH Remont Vranov nad Topľou v roce 2000, která vyrobila a namontovala nakolejovací adaptér. Rozvor železničních kol dosahoval 5490 mm. Dodavatelem hydraulických prvků na nakolejovacím zařízení byla firma Rexroth.
Jubilejní pětitisícé rýpadlo z Dubnice
V půlce května roku 1988 byl v Dubnici vyroben pětitisící kus rypadla (nejspíše 3 793. rypadlo řady DH). K této příležitosti byla svolána celopodniková schůze, na které bylo zhodnoceno celé období výroby rypadel v Dubnici. Od výroby podle licence Poclain, přes úpravy výrobku na rypadla DH až po aktuální pětitisící vyrobený kus. Hodnocen byl také export rypadel řady DH, ten dosahoval v květnu roku 1988 počtu 978 vyexportovaných kusů. Zmíněny byly také další záměry podniku ve výrobě rypadel a to v podobě přechodu na nový typ DH 132.
Hydraulické lopatové rypadlo DH 132
Rypadla DH 111, DH 112 a DH 113 vycházely konstrukčně z 60. let z licenční výroby Poclainů a jejich koncepce začínala nezadržitelně zastarávat. To si dobře uvědomovali i v Dubnici a tak už od roku 1981 byl zřízen Výskumný ústav hydraulických mechanizmov se sídlem v Dubnici nad Váhom – zkráceně VÚHYM. V roce 1982 bylo rozhodnuto o výstavbě zcela nové vývojové zkušebny.
Původní plán počítal s jejím dokončením v roce 1985, to se však bohužel stihnout nepodařilo. Jak už název napovídal, ústav se zabýval celkovým vývojem hydraulických prvků a agregátů pro stavební, silniční a zemědělské stroje z produkce ZŤS. Vývoj byl zaměřený na prvky a agregáty hydraulických systémů pro pracovní tlaky 20, 32 a 42 MPa. Vývoj zahrnoval veškeré ovládací prvky, převaděče, rozvaděče, hydromotory či hydraulická rozrušovací kladiva. Ústav také zajišťoval unifikaci těchto součástí v rámci ZŤS. Když byl dokončen vývoj nových axiálních hydrostatických převodníků typu DUBAX, kolektiv ústavu obdržel 29. 4. 1989 „Štátní cenu Klementa Gottwalda”.
S některými nově vyvinutými hydraulickými prvky se počítalo i pro rypadlo DH 132, které mělo být novým typem, jež nahradí DH 112. Asi největší změnou měl být pojezd, jehož pohon již neměl být řešený mechanicky. Kromě VÚHYM se podílel na vývoji DH 132 také Výskumno vývojový ústav strojov a mechanizmov ve Zvoleně (zkráceně ZŤS VVÚ Zvolen).
První 3 kusy rypadel DH 132 byly vyrobeny již v roce 1984, vyskytovaly se však nedořešené záležitosti mezi jednotkami vývoje a výroby. V případě DH 132 se zřejmě nemělo jednat o nějaký rychlý nástup na trh, ukončení výroby DH 112 a jeho nahrazení. Plány počítaly s doběhem výroby stávajících rypadel a velmi pozvolným náběhem výroby DH 132. První informace o plánu zavedení DH 132 do výroby máme z roku 1985, tento plán mluví o zavedení DH 132 do výroby už v roce 1986. Zmíněny jsou i odvozené modely, tedy pásové DH 131 a blíže nespecifikované DH 133, s jejich zavedením do výroby se počítalo do konce roku 1987. Z toho ovšem sešlo, a tak jsme se i v roce 1986 mohli dočíst o záměrech výroby DH 132. Dokonce i s předpokladem vyrobených kusů pro budoucí léta. Pro zajímavost, v roce 1987 měl být první sériově vyrobený kus, o rok později už se počítalo s 50 kusy a ideální produkce, nejspíše tak, aby byla rentabilní, počítala s 300 vyrobenými kusy ročně do roku 1993. Ani tento stanovený cíl se však nepodařilo splnit, takže ještě v roce 1988 se plánovalo zavedení výroby, tentokrát DH 132 pro rok 1989 a DH 131 pro rok 1991. Nic z toho ovšem nikdy nebylo realizováno a podle všeho tehdy moderní a konkurenceschopná konstrukce DH 132 zastarala. Po otevření trhu v roce 1989 už nemohli v Dubnici doufat, že by s rypadlem DH 132 předčili konkurenci, přesto však ještě v průbehu roku 1989 bylo vyrobeno několik posledních kusů DH 132 – údajně okolo 7 kusů, jistě to však bohužel nevíme. Bylo zkrátka příliš pozdě...
Technická data kolového rypadla DH 132 (výr. ZŤS Dubnica nad Váhom)
Základní rozměry rypadla v přepravní poloze byly – výška 3,55 m, délka 7,36 m a šířka 2,5 m. Dosahy základního hloubkového lopatového zařízení: největší vodorovný dosah 7,54 m, největší výškový dosah 7,56 m, největší hloubka rýpání 4,16 m a největší výsypná výška 6,6 m. Základní provedení rypadla zahrnovalo výložník 4,2 m, násadu 1,8 m a hloubkovou lopatu o objemu 0,4 m3. Největší rypná síla na zubech základní lopaty byla 61 kN. Pohon pojezdu byl již hydrostatický, zajišťovaly jej, stejně jako otoč svršku, hydromotory OMF 23 s pracovním tlakem 35 MPa.
Podvozek tvoří svařovaný rám skříňové konstrukce. Obě nápravy jsou hnané s pneumatickými uzávěrkami diferenciálů. Zadní náprava je neodpružená s dvojmontáží. Přední řiditelná náprava je kyvně uložená s vypínatelným pohonem. Řízena je hydraulickým válcem se zpětnou vazbou, zdrojem tlakové energie je zde zubové čerpadlo s maximálním pracovním tlakem 16 MPa. Stejné čerpadlo zajišťovalo i pohon hydraulických válců přední radlice o šířce 2,3 m, která sloužila jak pro srovnávání terénu, tak pro stabilizaci rypadla při práci. Hydraulický systém je tedy dvouokruhový otevřený obvod se součtovou regulací a mechanicko-hydraulickou regulací výkonu. Zdrojem tlakové kapaliny pro pracovní funkce a pojezd jsou dva samonasávací axiální pístové hydrogenerátory PVO 22. Pracovní tlak pro pohyb zajišťovacích patek a pohyb ramene je 32 MPa. Ovládání pohybů rypadla zajišťuje rozvaděč ovládaný z kabiny hydraulicky servořízením. Okruh servořízení pracuje s tlakem 3 MPa, který zajišťuje zubové čerpadlo. Motor rypadla je dieselový čtyřválcový a vodou chlazený Zetor 7201 o výkonu 47 kW / 63 HP při 2000 ot/min, jedná se o stejný motor, jaký byl použit v DH 112. Narazili jsme i na zdroj, který uvádí motor Zetor 7001, což odpovídá prvním čtyřem vyrobeným kusům v roce 1984. Od tohoto roku se už totiž vyráběl v Zetoru motor 7201. Maximální rychlost stroje byla 20 km/h a stejně jako u předchozích typů i zde bylo počítáno s možností vlečení na delších přejezdech. Maximální stoupavost 57 %. Vzduchotlaký systém zajišťoval brždění přední a zadní nápravy, parkovací pružinovou brzdu zadní nápravy, uzávěrky diferenciálů, řazení rychlostí a vypínání pohonu pojezdu. Kabina splňovala normy FOPS, byla také vybavena topením a ventilací. Elektrická instalace byla 24V s dvěma 12V (150 Ah) bateriemi. K rypadlu bylo krom základní násady počítáno také s kratší násadou 1,5 m a dvěma delšími ve velikostech 2,3 m a 3 m. Jako přídavné zařízení byly uváděny hloubková lopata 0,25 m3, výšková lopata 0,4 m3, nakládací lopaty 0,4 m3 a 0,8 m3, lichoběžníková lopata 0,6 m3, drapák na těžbu 0,25 m3, nakládací drapáky 0,4 m3 a 0,8 m3 a hydraulické rozrušovací kladivo. Jiný zdroj uvádí, že je možné vybírat až ze 17 přídavných zařízení (ale jmenována nejsou) a dokonce že kabina splňuje svojí konstrukcí normy ROPS (Roll-Over Protective Structures – tedy ochrana při převrácení stroje). Hmotnost rypadla byla 11 800 kg. Pravděpodobně bylo vyrobeno, kromě již zmíněných 3 rypadel z roku 1984, také dalších 7 v průběhu roku 1989. Jedná se však o nepotvrzené informace.
Fotogalerie
